Když mizí břehy

 Blíží se zvěsti o zániku světa,
na Štědrý večer se již nečeká,
jedni prý klestí druhým cestu léta,
ta se však vleče, pohár přetéká

 Šíří se zpráva apokalyptická
o trýzni ve tmě, jež vše zahalí.
Dojde prý strava, člověk jako nicka,
bezcenný předmět, navíc nestálý

 Řítí se někam, pustým vzduchoprázdnem,
marně se chytne, vždyť nic nedrží.
Dravá je řeka, v níž však voda vázne,
nic není pitné, jen krok před strží

 Sbírá své síly, jež ho opouštějí
s nejistým břehem, jenž se omílá.
Ať ještě chvíli tóny citu znějí,
pokrytá sněhem bude mohyla…