Nepřišla

 Čekala jsem.
Opravdu věřila, že ty napíšeš.
Že od tebe přijde esemeska s přáním.
Psali jsme si celý rok, co spolu nejsme.
K narozeninám, svátkům, tvým rodičům.
Občas z nostalgie esemesky jak se máme. Projíždím starý fotky – vzpomněl jsem si na tebe.
Tenkrát já v euforii z nového rádoby vztahu. Spíš poblázněna ze sexu s jiným mužem. Pro mě druhým v životě.
Ale odepíšu. Taky na tebe myslím. Nedávno jsem je taky projížděla.
Jsou krásný.

Bylo nám krásně.
Chvílema …
A pak už míň a míň.
Jen jsme si to nechtěli připustit.
Já si to nechtěla připustit.
A byl to rok, co jsme se rozešli a já stejně jako tisíckrát ubrečená ve tvojí posteli čekala na zprávu, která nikdy nepřišla.
Jen teď už ani jedna slza neukápla.
A vím, že už ani já ti nenapíšu.
Ani ze slušnosti.
Ani ze znouzecnosti.

Pro mě trpká a bolavá zkušenost. Ponaučení, že ve vztahu vyhrává ten, kdo má rád míň …
A pro tebe? Nic, myslím, že ve tvým srdci jsem se neusadila, tak jak ty v mým ...