Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOpěry výběrů; prolog II; báseň od irem
Autor
egil
dnes jedno po druhém vybírám slova
která mezi nás nepatří
než v tomto štěstí
48 názorů
Jirka Metelka
01. 01. 2013Egile. nezlob se, ale ty vždycky odpovíš (alespoň mně) jako politik. Ať už jsi rozpustil v textu jakékoliv poznatky, tvá hodnocení svědčí o tom, že nejsou dostatečné nebo jsou špatně aplikované.
Jirka Metelka
22. 12. 2012Safiáne, asi bych ti musel napsat něco podobného, co jsem napsal Mimoňovi v odpovědi z 20.12.2012 13:46:14
Tak to prostě je. S dodatekem, že v opěrách (s esejistickým jazykem šitým pro server, cíleně se vyhýbajícím odkazům na Mathausera, Mukařovského a pod. - i když ty odkazy v textu samozřejmě nenuceně rozpuštěné jsou) budu pokračovat do doby, dokud budu mít pocit, že to má nějaký jakýkoli smysl.
A je důležité odlišit jazyk recenze a jazyk kritiky. To zde je jazyk recenze - takže kupř. důkladnějšímu rozboru využitých formálních prostředků se vyhýbám.
____
K poslední větě: prvním čtenářem a posledním kritikem vlastního díla je vždy autor.
Zajímavé, i když poněkud omezené. Spíše poetika, než náčrt kritického postupu. Některé kroky bych podepsal, ale kriteria bych formuloval jinak, předvedený návod je příliš subjektivní. Z jeho sítě uniká celá velká oblast poezie, tady je předem jasné, jaké básně, tedy jakých básníků, budou dobré.
Práce jistě nevznikla proto, aby si autor tahal triko na servru. Hádal bych, že je to příspěvek do diskuze, jak vybřednout z bídy, která už řadu let dusí kritiku poezie. Jako takovou je třeba ji ocenit. \\i i když mám obavu, že důrazem na subjektivní kriteria a adorací určitých postupů (stejných klišé jako jakákoliv jiná) zvýšení úrovně soudobé kritiky (a poezie) příliš neposlouží,
Zajímavé by bylo, jak by v zrcxadle nastíněných kriterií obstála autorova poezie.
Jo, a víš ty co? Tys mi neposlal avízo!!!!
:-)
- já si zas nepamatuju, co jsem čet, koukám
nojo
zdar
egile, já se ptal která ze dvou možností to je. Já to nevěděl. Tys mi to řekl. OK, nikde nestálo "tu bý kontiňůd", tak proto jsem se ptal.
Že budou pokračování, to mám radost a moc se těším.
A pokoušet se v jednotě popisu podat celkovou teorii, to rozhodně není tvůj přístup, pravda.
Mimoni, smysl tvé reakce se láme přesně v tomhle místě (na kterém pak stavíš zbytek svých vývodů):
"Tyto dva způsoby čtení jsou jediné dva?"
Ne. Nejsou. V žádném případě. A nejen že nikde nic podobného netvrdím, ale ani nenaznačuji. Opěry výběrů jsou na pokračování. Nejde postihnout na rozumné ploše (navíc psáno esejistickým stylem) všechny nuance nejrůznějších poetik.
Takže nikoli redukcionismus, ale esej, která si svůj předmět vymezí (protože jedině tak bude smysluplná, a ne nějaké rozplizlé nic pokoušející se o vše) -
Navíc - cílem a vyústěním byla báseň od irem, která balancuje na hranici diskutovaných světů (transparence čirého sdělení a plastické evokace světů).....
Velmi oceňuju, že se snažíš o dialog "přímé" a "zašmodrchané" poezie, že číst jedno a druhé se nemusí vylučovat.
Ale bojím se teď, jestli nejsi redukcionista:
Tyto dva způsoby čtení jsou jediné dva? Ale pak řekneš, že nějaká báseň "v tobě utkví, ani nevíš proč, ale je to ono".
anebo snad: Toto jsou jenom dva příklady z mnoha způsobů, jakým lze číst báseň? Ale proč pak byly vybrány právě tyhle dva? A nejsou pak spíš přítěží, dozvím-li se právě jen o těch dvou?
Chybí mi tam jednota přístupu, a touha postihnout jednotným popisem dobré čtení poezie. Klidně i mlhavěji, ale podle jednotných kritérií, protože tohle je jako teorie neudržitelné.
To máš pravdu, každý si do textu projikuje to svoje. Ale přesto si myslím, že by v textu nějaké místo (ne nápověda, jen třeba nějaké proložené prosté sdělení - jako to třeba má pěkně zvládnuté ve svém textu irem v citované části)... Eliot v jedné eseji píše, že by se vdelších textech měla "střídat" hutná pásma (zatížená básnickým "dichtung") s pasážemi ne tak sémanticky zatíženými. Myslím, že to je podobný směr úvah.
Jirka Metelka
16. 12. 2012Jirka Metelka
16. 12. 2012Tome,
možná jsem se nechal unést, ale pamatuju si, že byly doby, kdy mě co do kvality potěšil bezmála každý text od irem. a byly i doby slabší, to jistě...
tady hodnotím text, jeden text (sám víš, jak je to ošemetné), který se mi velmi líbil, ty některé slabší opomíjím / vytěsňuji, měl jsem při psaní na zřeteli ty starší klíčové, které mi utkvěly a kterých není málo.
Irem je další z těch, od nichž bych si velmi rád přečetl nějaký celek vyššího řádu - sbírku... Všechny ty "(zprávy ze světa......)" pěkně zeditované, pročištěné, doplněné dalšími cykly.....
Zdendo -
členitý hlas... neomezoval bycho to na hlas nějakého konkrétního člověka. Je to hlas v hlavě - který nemá vyloženě barvu, intenzitu... ale má tvar - a přebírá morfologii textu, která se pak zpětně promítne do toho, jestli ke mně hlas (ne)promluví.
Fastfoodoví konzumenti poezie: to je obrazné přirovnání. Jsou lidé, kteří poezii čtou pomalu a dlouze, se všemi možnými předkrmy a dezerty a po jídle dlouze rozjímají -
a pak ti, kteří ji zhltnou u stánku na stojáka a jdou. Sám si nějaký ten poetický fastfood (mluvím o způsobu čtení, ne o kvalitě textu!) taky sem tam naordinuju, i když pro myšlení to není úplně zdravé. Něco v člověku, něco v hlavě (hranice myslitelného) ztloustne a zleniví.
Ta část popisující tvá kritická východiska je taková osvětová, ale protos ji asi taky napsal - abys uvedl lidi, co kriticky číst neumí (a těch je tu moře). Pro mne je zajmavá spíš ta část o irem. Je pro mne trochu překvapením, že ji uznáváš takto široce, tedy prakticky ve všem, co napíše. Zkusím se znovu podívat na větší úsek její tvorby, v hlavě ji teď mám zařazenou jako velmi talentovanou autorku, která zůstala stát na místě a její opravdu dobré texty jsou spíš v menšině. Na můj vkus nechává ve svých miniaturách emoce tryska příliš bez tvůrčího odporu, na vlně jediného obrazu. Mám ji za autorku tak trochu línou, ukolébanou sebou samou. Je schopna velkého zanícení pro svou poezii a to je na ní přitažlivé, je z toho cítit ja zanícení existenciální tak řekněme formální, tedy zanícení pro poezii jako takovou. Tu druhou část ale dost často myslím fláká, není v ní plně autentická, spokojuje se s "nahozením toho svého". To ovšem mluvím o těch slabších textech - které ale podle tebe asi skoro neexistují, nebo jich minimum. Zkusím se začíst a nějaké najít pro ilustraci - a nebo ti dám za pravdu, ale nechce se mi tomu věřit. Tvé nadšení sdílím a v podstatě i s charakteristikami, které uvádíš, souhlasím - akorát že jen na základě několika málo skvělých textů, ne na základě všech.
Ano, Rajmunde,
a současně je to sporné...
On ta formulace může zavádějící - mohla by vzbuzovat zdání, že by tedy obraz - jakýkoli - měl mít nějaké "pro co".....
Ve skutečnosti to souvisí s odstavcem začínajícím větou: "Odpověď lze dohledat od konce"... Obrazy můžou být usouvztažněny tak, že mezi nimi bezprostřední souvztažnost není, ale v jednu chvíli se v procesu četby něco stane, a zdánlivé diskontinuum získá celistvost (a nebo taky nezíská - to potom ten katalog, i když i ten může mít nějaký - svůj - důvod; ale tímto způsobem bychom se rozpynuli v relativizování. ty hranice je nutné někde zastavit - v kritice, stejně jako v jakékoli jiné formě komunikace).
Sebelepší obraz, pokud se prostě v básni vyskytuje jen proto, že je hezký, je z principu manýrou
To je divný
bezesporu, světy irem jsou svým způsobem světy všech žen, blízké i vzdálené zároveň... je až s podivem, že do nich vstupují s takovým citem a pochopením muži... a že si, jak doufám, z nich i berou
díky
Tam ta dá da dá da dá dá
tam ta dá da dá da dá
Tam ta dá da dá da dá dá
tam ta dá da dá da dá
jejdavilda
15. 12. 2012a2 -po přečetení hodnocení básně červenec je zbytečné diskutovat o čemkoli. Pokud je tohle pro někoho nevtíravý humor a nevtíravá linka....
Jde o naprosto srozumitelný a metodicky dobře postavený text a těch několik cizích slov není projevem nějaké intelektuálské nadutosti, ale spíše projevem vyjadřovací rutiny a nijak neovlivňuje možnost text dobře pochopit.
Je docela možné, že hus.a, jedna z reagujících, takový text opravdu k ničemu nepotřebuje, neb je sama o sobě nejspíše velmi slušnou autorkou (dost možná nebudu daleko od pravdy) domnívám-li se, že má, samozřejmě pod jiným nickem nyní hezkou báseň ve zlatém výběru, ale proč volí takový odsudek, to je mimo mé chápání.
A někteří další, na rozdíl od hus.y jsou přímo naprogramováni k poznámkám, které ani za zlobení nestojí.
Smysl má třeba taková diskuse, jakou vede povrazochodnik.
CorrimsonTom
15. 12. 2012Ty jo, já bych se chtěl umět taky takhle patlat v lejnu. Kde se to vyučuje? Je na to nějaká metodika? Jako například: Jemně namočte špičku ukazováčku, mlaskněte, zanořte hlouběji...
jejdavilda
15. 12. 2012Sebevětší ptákovina náležitě odůvodněná působí věrohodně
Ne, jen jsem tě citovanou větou upozornil na fakt, že nic takového, na co poukazuješ, z mého textu nevyplývá.
Především říkám:
transparentní texty jsou nesamozřejmé, mají-li mít nějakou hodnotu, musí mít jisté neopakovatelné jádro. A to je poměrně vzácné
a není to otázka nějakých fíglů nebo "ježků v kleci". Taková věc je dar.
Nikoli nasekané rádobydůvtipné věty, jakých napíšeš za noc dvacet a můžeš je vyrábět jak na běžícím pásu.
...
"Nebo ve mně – vedle nemnohých dalších – utkvěla tato prostá báseň slovinské básnířky Maji Haderlapové. Ani nevím proč (ale to je právě ono)..."
& pozn. - a když si přečteš poznámku k irem - nesnažím se její báseň "rozluštit", takový přístup je mi vzdálený.
Nejsem si jistý, jestlis můj text skutečně četl - rébusy pro rébusy striktně odmítám (jak z textu vyplývá).
A požadavky nemám žádné, jen jistý svůj vkus. A do mého vkusu se vejde ladacos. Stejně jako se s ním kdeco míjí. Jak to tak bývá.
Pěknou sobotu