Vánoční

Další óda  na prosincové idy.......

Nemáš tenhle čas ráda,

všude se hlásají objetí

a ty jen Tvoje záda,

v nepřiznaném zajetí.

 

Nikdy to nepustíš do světa,

i když to cítím zdálky

a tak jako malý Tvůj poeta,

v zákopech fotím ty války. 

 

Zolo, tys prozřel již dávno

a ukázal světu, co každý dnes ví,

že totiž tohle svoje ráhno,

sám v sobě nikdo nezlomí.

 

Vždycky si pokládám otázku,

která i mne dosti zebe,

může člověk pro lásku,

obelhávat i sám sebe?

 

Není to možnost, spíš povinnost žití,

aby nám „happymeter“ ukázal,

že kveteme místo hnití

a není bol a není žal.

 

A tak tu všichni na jevišti,

plníme role, které chceme mít

a v hlavě šípy tužeb sviští,

o těch však můžeme jen snít.

 

Takže nad rybou v ornátu,

se usmějeme zcela

a s košem obranných granátů,

dál plníme svá děla.

 

 

 

 

 

---