"To je patálie, jezdí už leta a vypoví službu zrovna na Štěrdý den, kdy jsem chtěl dodržet tradici a zajeti si na půlnoční, jak by si to přála nebožka Lidka", pomyslel si pan Válek.
Ford Ecsort Mark V měl už třicet let a ještě se mu nestalo, aby v něm nedojel tam, kam potřeboval. Dnes chtěl dostát tradici a tak trochu i závazku, který cítil ke své ženě, ježto zbožná katolička chtěla, aby alespoň o Vánocích do kostela zašel, když už se tam přes rok ani neukáže. Pan Válek nechodil do kostela ze zásady. Jak by mohl slušný chlap podporovat, říkával své ženě, náboženství, které hlásá, že první v nebi budou celníci a nevěstky.
Do malé broušené skleničky na stopce si odlil z lahve malého myslivce. Otevřel si telefonní seznam a začal hledat autoservis. Bylo mu jasné, že 24. prosince večer nikde nic nepořídí a bude muset pár dní počkat, než se jeho automobil dočká opravy. Ale číslo si najít může. Beztak neví, co by měl o tomto večeru dělat.
"Tak na tvoje", mrkl pan Válek na Jezulátko, které na něj shlíželo z pohlednice od syna, obrátil do sebe stopku a nasadil brýle.
A vida přímo značkový servis. Píší tu nonstop služby. No podívejme, co ten kapitalismus umí. Pan Válek moc nevěřil, že by nonstop služba v inzerátu ve Zlatých stránkách skutečně zahrnovala i opravu o Štědrém večeru, ale číslo přeci jen zkusmo vytočil.
"To je samé cosiračtepřát a samozřejměvšechnozařídíme, ale že by se mě zeptali, jaké mám auto nebo, co se na něm pokazilo, to ne, ale snad ví, co dělají, když je to originál značkový servis," zabručel pro sebe Pan Válek, když položil sluchátko. Spíše ze zvyku otočil vypínačem televizoru a otevřel krabici cukroví od dcery, aby ten večer měl trochu sváteční atmosféru, když už to na půlnoční nestihne.
***
"No to je ale rychlost, to se pozná profesionál..." hlaholil bodře pan Válek otvíraje dveře poté, co uslyšel zvonek.
Při prvním pohledu na příchozí osobu se však zarazil.
"Vy asi nečekáte mě", zeptala se dívka, která si jej měřila taktéž nechápavým pohledem.
"Popravdě řečeno, ne. Čekal jsem chlapa. Ne že by ženská nemohla opravovat auto, no ale vy na to ani nejste moc oblečená. Já čekal někoho, kdo se podívá, co se mohlo stát s mým starým dobrým Escortem."
"Vy máte porouchaný Ford Escort?", zeptala se dívčina a nečekajíc na odpověď propukla v huronský smích až to vypadalo, že se svalí ze schodů.
"Pojďte, pojďte dál, dáte si něco na zahřátí, když už jste tu, beztak vám v tohle musí být pořádná zima," napůl zval a napolovic tlačil pan Válek dívku do předsíně ani tak ne z pohostinnosti, jako spíš proto, aby celý dům nebyl z toho smíchu brzy na nohou.
"Dáte si myslivce nebo becherovku," zeptal se pan Válek cestou ke špajzce.
"Radši becherovku," odvětila z předsíně dívka, která si kapesníkem osušovala slzy smíchu.
Pan Válek opatrně odměřil do stopečky karlovarský likér a stále nic nechápaje, vrátil se do předsíně.
Dívka se napila a rozpustilým úsměvem povídá: "Můj táta měl taky Ford Escort, po maturitě jsem v něm odjezdila celé prázdniny a to jsem se ho něco naopravovala, kdybyste vážně chtěl, můžu se vám na auto podívat, abyste věděl, že jste náš Escort servis nevolal zbytečně."
Rozverně se na něj podívala a on v duchu si nadávaje starých blbců začal vše zvolna chápat.
"Tak pojďte, můžete to zkusit," rezignovaně vzal klíče a kabát.
"Nechcete půjčit něco na sebe, aby vám nebyla zima?"
"Kdepak, já si vystačím s tou becherovkou. Snad kdybyste měl baterku. Mohla by se hodit."
" Ale nebojte se řádně vám za váš čas zaplatím," řekl hrdinně, když hledal ve skříni baterku, ale hlas se mu trochu zachvěl při představě toho, kolik jej tento omyl asi bude stát.
***
Za chvíli již po ulici kráčela nesourodá dvojice; starý muž v narychlo přehozeném zimníku spolu s vysokou dívkou na neméně vysokých podpatcích. Šli zvolna liduprázdnou ulicí, kde místo lidí poletovalo jen pár sněhových vloček a barevná světla za okny prozrazovala proč venku není ani živáčka. Tichou nocí došli mlčky až ke staré fordce.
***
"Podívejte, tady to je. Dá se to nasadit zpátky, ale jestli máte peníze tak si to kupte celé nové, jinak to budete muset každých dvacet kilometrů spravovat. Vím o čem mluvím, já měla peníze sotva na benzín", řekla s úsměvem a dodala: "Inu svatá noc, dneska se daří věci."
"Nabídl bych vám, že vás zavezu domů, když mi to teď už startuje, ale nezlobte se před chvíli jsem se napil a za tu ostudu to nestojí."
"To nevadí, vezmu si taxíka. A to nechte to nestojí za řeč", zarazila dívka pana Válka sahajícího pro portmonku, "máte to ode mě jako dárek k Vánocům."
Taxikáři té noci asi nečekali veké tržby, čekala trochu déle než obvykle. Starý pán jí dvorně dělal společnost.
"A že takové šikovné děvče jako vy...", začal po chvíli s otázkou, kterou taktně nedokončil.
"To víte, studuju vejšku, potřebuju umět německy a musím si platit drahou jazykovku, k tomu bydlení..." vysvětlovala a mít pan Válek trochu lepší oči všiml by si možná drobného ruměnce.
" Já chodil před válkou do německé školy, umím německy skoro jako kdybych se tam narodil. Kdybyste chtěla můžu vás učit. Platit byste mi za to nemusela. Udělal bych to rád a aspoň bych si měl s kým popovídat. Tak kdybyste potřebpvala ušetřit...."
"To je výborný nápad, já se vám ještě ozvu, číslo na vás mám." Odpověděla možná spíš ze zvdořilosti, zamávala a vykročila k přijíždějícímu taxíku.
"A šťastné a veselé" houkla ještě nez přibouhla dveře.
"Šťastné a veslé", broukl pan Válek u spíš pro sebe, když se díval za odjíždějícím autem.
"Ty už se holka asi neozveš, bůhví na co vlastně potřebuješ peníze." Pomyslel si, sáhl do kapsy pro klíče a obrátil se směrem k domu.
***
Doma si ani nepustil televizi. Ta příhoda mu nešla z hlavy a jí mu bylo líto.
"Taková šikovná holka se nemá někde tahat po nocích, ale má mít chlapa, co se o ni postará", reptal pan Válek v duchu, když z lahve soustředěně vážil teď o kapku většího myslivce. Pozvedl skleničku, podíval se na pohlednici s betlémem..."Jak žes to říkal?" zeptal se nahlas a rázně do sebe obrátil stopku.
Za chvíli bychom jej našli, jak v telefonním seznamu hledá číslo na celní správu.
Písmák