Moje věčná telenovela

Vydám knihu s názvem Bumerang.
Až mi jí někde vezmou,
budu strašně moc šťastná a nešťastná zároveň.
Dám do ní sbírku básní
o tom, jak jsi mne opouštěl rok za rokem.
Rok za rokem? 
Den za dnem.

Vracíš se a znovu odcházíš, 
nikdy jsem neviděla,
abys nad někým udělal tak velký kříž.
Vím, že nejsem jediná, kterous nechal stát.
Miluju tě. Nastokrát.

Hej ty, 
přemýšlel jsi někdy nad tím, 
že svět je zlej?

Vrací se jako kotě,
které vytlačíš ze dveří, protože ho nechceš utopit ba ani namočit.
A odlétá jako bumerang na motýlích křídlech pryč.

Přesvědčil jsi mne o dokonalosti vlastní osoby
a ukázal mi, že moje osoba jsi ty.
Odešel jsi za někým, koho neznám,
protože "já moc často nosím kalhoty".

Teď se vracíš a tvrdíš, 
že ti nevadí holka od rány.
Pořád máš schovaný pod květináčem klíč
od mé jediné domovní brány.

Možná bych si přála, abys odešel.
Ale co by to bylo za život,
kdybych neměla to, cos chtěl?

Možná bych si přála něco,
co mi můžeš dát. 
Chvíli tu se mnou buď,
ať mi zůstane přelud, 
že jsi mne měl rád.