Novoroční

A okolo byl jen vítr a jemné zvonění 
takové, jaké vydává žena, která miluje
nebo dosáhla ticha  
pak pohnuly se všechny záclonové kroužky toho města najednou
aby světlo mrtvé žárovky zůstalo
aby bylo zapomenuto, co je za okny
aby květy opadávaly jen dovnitř místností 
a zrcadla aby nenabyla vědomí 
protože pak by nám již nikdy nevrátila tváře
snad jen vločky, které jsem až doposud
znal jen z tvých příchodů 
mi tály na rtech a chutnaly po čemsi 
co by šlo nazvat jako tajemství 
protože nikdo by nepochopil jaké to je
mít s tebou sníh ve vlasech
a taky ta trocha mlhy, která je vždy přítomna 
už jen v dechu, jímž dáváme smysl věcem zimy
je nakonec tím, co se nejvíce blíží smutku
hejno sivých holubů duši ženy
a Nový rok tělu