O ošklivosti filosofického díla

V povídce se vyskytuje postava Klárky Vitáskové. Jedná se o mou spolužačku, kterou nemám hrozně rád, a proto se stává poměrně často negativní postavou v mých povídkách.
Několik lidí, kteří už měli možnost toto dílko číst, říkali, že začátek je moc dlouhý; přežijte ho prosím ve zdraví.

Vliv Voltairea a Kanta na psychiku člověka Ladislav Majer byl velmi zvláštní člověk. Všechen čas věnoval ten snílek úvahám o lidském osudu, studiu Voltaireových a Kantových spisů a pozorováním neobvyklého pohledu z jeho okna. Čím byl ten pohled tak zajímavý ? Komínem, přesněji řečeno továrním komínem, který se majestátně tyčil někde u horizontu; on obdivoval jeho výdrž, jeho odhodlanost odolávat klimatickým vlivům a dál pozoroval malý obláček kouře, který, ať v létě nebo v zimě, stále nějakým způsobem měnil nádherný obraz viditelný pouze z jeho okna. Pod vlivem filozofie výše zmíněných pánů, usmyslel si pan Majer, že jeho životním posláním je vylézt na onen tovární komín. K tomuto nápadu ho přimělo zejména opakované studování Filozofických listů, ale to není pro náš příběh podstatné. Celý plán několikrát do nejmenších detailů promyslel a jednu dubnovou noc vylezl na ten překrásný kus betonu. Jenže pohled z tohoto lidského díla ho zklamal. Jednu chvíli dokonce uvažoval o tom, že se vrhne dolů, protože pro něj, po takovém strašném zjištění, neměl život již cenu. Ale neudělal to - snad proto, že byl příliš velký zbabělec. Slezl dolů a zemřel několik desítek let poté, nenáviděn vlastní rodinou. Část o Klárce a ne tak zcela zbytečná Když se o smrti svého milovaného strýčka dozvěděla Klárka Vitásková, dala se do ohromného pláče a také do studia Schopenhauerových a Wittgensteinových děl, čímž rázně a rozhodně popřela myšlenku, že jablko nepadá daleko od stromu. Po pár hodinách vyčerpávajícího studia odjela neznámo proč prvním vlakem do Moskvy a od té doby o ní nebylo ani vidu, ani slechu, což je vlastně dobře. Část bez názvu Po pár měsících usilovného, ale zbytečného hledání byla Klárka prohlášena za mrtvou. Když se tuto radostnou novinu dozvěděl její spolužák Michal Kosař (tzn. já - pozn. autora), radostí se pomátl. Celé hodiny a hodiny skákal po posteli, to by snad ještě nebylo to nejhorší, ale co je důležitější, začal tento malý nezbedný hošík jíst pouze jídla vyrobená z mouky. Po těch, zejména pak po žemlovce zvlášť odporným způsobem říhal. Jelikož měl žemlovku velmi rád, naučil se časem říhat ještě odporněji. Protože náš drahý studentík bez ustání říhal a skákal po posteli, a tudíž se neučil, propadl u maturity, čímž si zkazil celou svoji profesní kariéru. A povídejte potom někomu o kladném vlivu Voltairea a Kanta na duševní vývoj člověka.

---