PRVNÍ PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY

V úvodu bych rád řekl, že svoji práci jsem pojal jako vlastní subjektivní názor na přímou volbu prezidenta s prvky úvahy. Pokusím se nastínit některé svoje postoje a názory na některé kandidáty včetně postoje k výsledku. Myslím si, že pouze takto jako celek s mými názory na lidi, kteří se voleb zúčastnili, bude dostatečně patrný důvod, zda přímá volba prezidenta byla správná nebo ne a zda bychom měli touto cestou pokračovat i nadále.

V posledních několika měsících jsme kolem sebe mohli vidět blížící se nadcházející první přímou volbu hlavy státu u nás v České Republice. Informace o volbě a jednotlivých kandidátech se na nás doslova valili ze všech stran, ať už z internetových portálů, novin, časopisů, tak i z televizních stanic. Obličeje jednotlivých kandidátů jsme viděli na transparentech u silnic, oknech autobusů a ve spoustě pořadů a reportáží nebo jen na prostých fotkách v našem okolí a našich přátel.

Dozvuky této volební kampaně a volby vůbec jsou stále patrné. Podle mého názoru ještě dlouho budou a mnoho lidí nedokáže zapomenout na výsledek nebo možná následek. Zda nám výsledek voleb přinesl pouze nového prezidenta nebo přispěl ještě více k roztříštění naší společnosti. Snažím si uvědomit, do které skupiny bych zařadil sám sebe. Možná mi následujících pár stran pomůže si věci trochu uspořádat a zhodnotit vlastní názor.

Řekl bych, že to celé začalo velmi klidně a převládalo nadšení. Ano, i mě samotnému přišlo skvělé a správné, že lidé si budou moci sami vybrat svého prezidenta. Každý se mohl cítit tak, že aktivně může přispět k dění v naší republice. Lidé v mém okolí se vlastně po dlouhé době skoro těšili k volbám a každý toužil osobně si ,,vybrat“ svou hlavu státu. Nadšení z voleb, doufal jsem v něco takového? Snad ani ne, a to se považuji za optimistu.

Řekl bych, že situace se začala pomalu lámat již velmi brzo a to při podání stížností dvou kandidátu na sčítání hlasů pro potřebu postupu. Spíše se mě to zdálo jako špatný pokus se nějakým způsobem zviditelnit a říkal jsem si, že se ženeme pouze k další mezinárodní ostudě. Jako bychom toho neměli na kontě už dost. Nicméně nakonec se situace zlehka uklidnila a paní Bobošíková prošla dále a pan Okamura ne. Nijak mě to netrápilo, nechci, aby se někdy náš prezident jmenoval Tomio Okamura. Dle mého názoru by Česká Republika měla mít ,,českého“ prezidenta.

Po určitém uklidnění se přeci jen objevilo devět jasných kandidátů. Zde nastala jistá vlna smutku a nespokojenosti a vlastně obrat o 180 stupňů. Z nadšení po přímé volbě se objevila beznaděj v tom koho vlastně zvolit. Řada lidí v mém okolí nabyla dojem, že vlastně není z koho si vybrat. Sám jsem docela přemýšlel jak si vybrat a zda přímá volba byl dobrý nápad. Delší dobu jsem zvažoval, kdo by byl ten pravý a komu vhodit vlastní hlas.

Čím více jsem uvažoval o této možnosti přímo zvolit hlavu státu, tak se mi více nabízela možnost, že vlastně přímá volba není moc dobrý nápad.  Respektive je to skvělý nástroj v rukou lidí, kteří si dovedou uvědomit, co je pro ně nejdůležitější a nejsprávnější.  Podle mě je velice důležité se rozhodnout podle vlastní nejlepší vůle a takovou důležitou věc, kterou volba hlavu státu určitě je, si promyslet a přistoupit k ní alespoň trochu zodpovědně. Bohužel náš stát, alespoň co si myslím, není ještě připravený vzít zodpovědnost do svých rukou. Určitě to platí u spousty obyvatel. Bohužel musím říct, že jsme národem zlodějů a závistivců. Takové hodnoty jako jsou pravda, odpovědnost nebo prostá čest a poctivost jednotlivců nemá u nás příliš velkou váhu. Naopak setkávám se s tím dnes a denně, že když se zachovám správně poctivě tak i mí vrstevníci na mě koukají skrze prsty. Nemusím zacházet příliš daleko, opravdu každý napsal tuto práci sám? Možná se zdá, že jsem odbočil od tématu, ale tyto morální hodnoty jsou pro volbu prezidenta podle mě důležitý předpoklad. Právě mi, jednotlivci, studenti, pracující lidé i vládní činitelé utváříme ten pravý stát. Pokud nezvládneme se samy chovat podle nějakých zásad, jak vlastně můžeme předstírat, že jsme schopní a způsobilí pro to si zvolit dobrého prezidenta ?

Takže karty byly vyloženy, jak jsem situaci kolem přímé volby viděl já? Mediální ,,masáž“ ohledně voleb začala být neúnosná a mnoho lidí včetně mě to začalo docela lézt na nervy. Čím dál víc jsem cítil nespokojenost známých, s vybranými kandidáty na post prezidenta. A znovu se objevila naše česká povaha. Začalo odsuzování například pana Franze. On nemůže být prezident , jak by mohl reprezentovat republiku s celým modře potetovaným obličejem. Přišlo mě velice zvláštní, že se lidé přes toto nedokáží přenést a podívat se na něho jako na člověka. Mnoho lidí najednou nevidělo jeho vlastnosti postoje a názory. Vysloužil si přezdívku ,,avatar“ a okamžitě byl odsouzen, jak já říkám, morální většinou. Ovšem to, že tento člověk například nebyl spojen s komunistickou stranou a bývalým režimem nebylo náhle důležité. Dle mého názoru krásný příklad toho, že morální většina zahodila jejich takzvané morální zásady a odsoudila člověka podle vzhledu. Neměl by nás snad zajímat názorový postoj prezidenta? Ano opravdu velice smutné.

A našel jsem já svého kandidáta? Ano. Rozhodl jsem se svůj hlas dát panu Knížeti. Troufám si tvrdit, že jsem si svou volbu promýšlel poměrně dlouho a pečlivě. Nicméně nakonec jsem se rozhodl věřit tomu čemu doposud. Zde bych rád trochu odbočil. Jsem zastáncem pana exprezidenta a náčelníka Václava Havla. Patřím k té skupině lidí, která si váží lidí, kteří vždy věřili ve spravedlnost a národní hrdost a nedali se zlomit různými pletichy za minulého režimu. Jsem přesvědčen, že člověk, který před rokem 89 byl schopný stát za svými názory a nenechal se zlomit ke spolupráci a udavačství, je ten, komu můžeme vložit reprezentování naší vlasti. V tomto směru mě pan Kníže velmi oslovil. Když mu bylo dvanáct let, s rodiči opustil Republiku kvůli komunistům. Přesto se po letech vrátil a hrdě se hlásí k tomu, že je Čech. Tento člověk je ve světě uznávaný, hovoří řadou jazyků a věřím, že by dokázal naší vlasti vrátit alespoň trochu důstojnosti ve světě. Právě proto jsem se rozhodl mu dát svůj hlas. Navíc jako bohatý šlechtic není jeho ambice získat více peněz. Bohužel jak jsem říkal, náš národ závistivců mu asi není schopný odpustit majetek.

Naproti tomu jsme dostali to, co zasluhujeme. Alespoň je to můj pocit. Zvítězil pan Zeman. Tento člověk naproti tomu ano byl členem KSČ. Musím přiznat pouze chvíli, ale například jeho dlouholetý přítel a poradce pan Šlouf nikoli. Ten byl ve straně nějakých deset let, navíc se stal dokonce jejím předsedou. TI to lidé mezi, které alespoň podle mě pan Zeman patří, vždy dělali věci pouze pro svoje dobro a řekl bych, že je to taková krysa, která se snaží mít vlídnou tvář. Lhal dříve, a lhal i dnes. Prý skončil se svými vztahy s panem Šloufem. A kdo se po jeho vítězství objevil na oslavě ? Přeci náš starý známý  pan komunista. Je to v pořádku ? Určitě ne. Je to výsměch lidem. Lži a nic než lži a mě osobně to nenechává v klidu. Jedno musím panu Zemanovi přiznat, jak říká je neměnný ve svých názorech. To je bezpochyby pravda což dokázal s panem Šloufem. A jsem snad jediný komu se zdál zvláštní postoj pana exprezidenta Klause? Velký oponent pana Zemana a náhle ho jde volit a rozhání se výroky pokud vyhraje Schwarzenberg tak emigruji ? Řekl bych, že ne pan Klaus a Zeman vymysleli opoziční smlouvu a úspěšně rozkradli naší republiku a přispěli k tomu, kde se naše vlast nyní nachází. A i přesto byla do rukou tohoto pána vložena důvěra našich spoluobčanů a získal prezidentský mandát ? Ptám se, jak je to možné, že lidé zapomněli ? V té době, kdy se podepisovala opoziční smlouva jsem byl malý kluk a politice jsem vůbec nerozuměl , ale mám rád svou vlast a není mě lhostejné, co se tu děje.

Všiml jsem si, že koloval jistý názor, že za prohru pana knížete mohla právě jeho přílišná medializace. Do jisté míry s tímto souhlasím. Samotného mě štvala přílišná medializace voleb obecně a tudíž i medializace osoby pana Schwarzenberga. Nicméně tento fakt určitě neovlivnil moje rozhodnutí. Mám svobodnou vůli a vlastní rozum a cítil jsem, co by bylo nejlepší. Tato dle mého výmluva jen alibisticky zastřela fakt, že jako národ jsme neschopní, děláme chyby a bojíme se je uznat.

Takže o co by mělo jít v přímé volbě prezidenta ? No určitě získat hlavu státu. V některých zemích je přímá volba jistě dobrý nápad a mnoho zemí je na toto připraveno. Ale bohužel náš národ podle mého názoru není připravený přijmout tuto zodpovědnost. Vlastně se to potvrdilo jinak by nemohl uspět člověk , který poslal naší republiku do nekonečných dluhů a nezaměstnanosti. Řada lidí nevěří evropské unii, tak si zvolila svého prezidenta, ale peníze s unie by rád každý. Další s příkladů naší hamižnosti a touze po penězích a jistý rozpor v názoru. Zvolíme prezidenta, který nemá rád Evropu a budeme doufat, že nám potečou peníze ? Ti lidé, kteří byli členy komunistické strany si po roce 89 změnili kabát a jsou stále u moci. Rozebrali stát na prvočísla. Každý je z toho nespokojený a proto si zvolíme prezidenta, který je toho strůjcem ? Zvolíme si člověka, který lže do očí lidí svých voličů přímo při své kampaňi ? Pan Šlouf se jasně vyjádřil, že radil poradcům pana Zemana z jeho  volebního týmu. Pokud mu radu poskytne nepřímo tak už neplatí ? Jasně se pan Zeman vyjádřil, že se s panem Šloufem nestýká. Jsem jediný, komu to přijde jako plivanec do tváře a naprostá lež ? Na nedávnou minulost se zapomnělo a pana Knížete odsoudíme kvůli výroku o Benešových dekretech, které mimochodem vešli v platnost mnohem dříve než opoziční smlouva ? Samy jsme vložili prezidentský mandát do ruky člověku, který způsobil destrukci našeho státu a nyní se tváří jak ten nejlepší a jediný. Vyplývá s toho jednoduchá věc naše republika není připravena na přímou volbu a proto by neměla za pět let být opakována. K tomu se váže, že ani další přímá referenda by neměla vejít v platnost. Jinak bychom daly naší milovanou vlast, kterou mám moc rád do ruky ještě větším zlodějům než dnes. Tohle jasně ukázala naše historicky první přímá volba prezidenta.

Závěrem bych rád řekl, že situace ohledně přímé volby a její výsledku se mě jeví naprosto zoufalá. Na druhou stranu, pevně věřím tomu, že to není navěky. Jsem částečně optimista nebo možná snílek, ale jsem přesvědčený, že jednou dospějeme. Začneme se chovat jako lidé naší společné vlasti. Opět určitě přijde doba, kdy vlastnosti jako pravda, oddanost, vlastenectví, láska a mnoho dalších získají zpět svojí sílu. A právě tehdy, až se tak stane, nastane ten správný okamžik, kdy si budeme schopni v přímé volbě zvolit nejen prezidenta, ale i další představitelé, kteří budou hájit ne svoje zájmy a vlastní prospěch, ale především zájmy nás všech. A konečně nastane doba, kdy budeme moci být hrdí na svou vlast a možná o našich kvalitách přesvědčíme i ostatní státy světa.