Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTomův svět
Autor
Fipkus
Návrat.
Tomův svět
Pomalu vešel do svýho bytu. Ve dvou místnostech viděl pokoj s kuchyní, vzadu čekala koupelna. Bohatá výbava - starej plynovej sporák, kterej nefungoval. V koupelně tekla studená. Obejvák byl vybavenej prázdnotou. Neplatič nemůže očekávat moc. Jedině to, že každou chvíli přijde domácí a vyhodí ho na chodník. Ale dokud má chlap čtyři stěny, do tý doby je ještě tady.
Sed si doprostřed pokoje, obejmul svoji holku a ani se nezdráhal lejt do sklenky. Whisky proudila pomalu do jeho duše a třicátník, co vypadal na padesát, se pomalu zbavoval melancholika, co se v něm uhnízdil. Byl schopnej sedět a čumět do stěny třeba několik dní v kuse.
Nebyl melancholik pro pózu, nebo protože melancholickej spisovatel se bude snáz prodávat. Obzvlášť teď, když nepíše. Doopravdy by musel šukat stoprocentní cholerismus se stoprocentním sangvinismem, aby z toho vzešel on. Ale deprese ho pomalu, ale jistě dostávala. Už pár let.
Přestože jeho ksicht by se dal přirovnat ke znásilnění Spasitele, zbytek jeho rysů Ježíše připomínal. Dřív svalnatý, metr pětasedmdesát vysoký tělo bylo teď naprosto vychrtlý. Rysy obličeje se schovaly za dlouhý vlasy, který pomalu přecházely do neupravenejch vousů, takže jediný, co čouhalo z obličeje, byly tmavě zelený oči a vrcholky nažloutlejch tvaří. Srát na zevnějšek. Věděl, že není důležitej.
Trosečník v civilizovaným světě.
V hlavě se mu honilo hodně myšlenek. Nejvíc na to, proč to vzdal. Důvod proč žil, byl jedinej - byl to srab. Odpornej, zkaženej srab. Srab na to, aby to skončil. Žil jen pro chlast, protože nenašel smysl ani v lásce, ani v sexu, ani v práci.
Nenašel ho ani mezi lidma. Nenašel, protože i ty skutečný lidi ve finále podlehly a staly se z nich sračky, který choděj na osmičku do práce, na osmičku chrápat se starou a zbytek času vyplácaj. Hlavně že sou šťastný. “Slušný lidi.“ Proč bejt slušnej, je to blbost. Zbytečnost. Proč nebejt kurva přirozenej? Proč nebejt doopravdy šťastnej? Asi kvůli tomu, že odpracovat a pak si TO štěstí koupit je lehčí než si TO štěstí najít, žejo?
Ztratil víru, protože skutečný lidi, který dokázaly žít a ne bejt otroky vlastní touhy po zbytečným bylo míň než práce pro línou prdel, kterou měl. A on neměl žádnou práci. Neměl ji, protože byl línej a protože prachy nepotřeboval. Víno koupil na sekeru, whisky taky a domácí ho nevyhodila jen proto, že to byl přeci “pán spisovatel“. Teď je z něj hovno. Troska. Špína.
Hovno, troska, špína. Ne proto, že by musel, přece jediná povinnost je chcípnout, ale na to byl moc velkej srab. Hovno, troska, špína, to protože nemoh najít důvod proč žít, když získal to, po čem vždycky toužil. A tak tady Tom seděl, chlastal, nic nedělal.
Až jednou zase vzal tužku a papír do ruky. Jenže jestli něco napsal, o tom tahle charakteristika může říct leda tak hovno. Může říct tohle: I když Tom vypadal, jako by byl na dně, měl všechno, co vždycky chtěl. Svobodu. Nejspíš druhej důvod. Druhej důvod,
proč žít.
9 názorů
Fruhling: Tak ještě jednou díky, dám na tvou radu. Budu se snažit to zautentičnit a uvolnit.
StvN: Možná na to zapomínám, protože to mám ještě zidealizované (a vysněné, že by to tak být nemuselo, aspoň v mém případě :)) ). Avšak souhlasím, že máš pravdu, jen si to ještě takhle ("zamlada") asi nechci přiznat. =x Přesto co říkáš, vím, že je to tak. (Nejen ze své hlavy, i v okolí tohle vidím/slyším a vnímám.)
DT: Děkuji za zastavení, jsem rád, že se líbilo. ;)
Jediné, co mě napadá, co bych ti na to řekl je, že zapomínáš na to, že člověk prochází různými obdobími a skutčenost, že někde mezi pětadvacátým a pětatřicátým rokem má období, kdy maká pro prachy nemusí znamenat nic víc, než to tak prostě dělá. Ale pak třeba bude zase dělat něco jiného.
Obyčejná struktura je v poho .)
Já obecně jsem dost citlivý až pecitlivělý na to takovou tu nespisovnou mluvu, protože málokdy mi zní autenticky. Pokud chceš psát, jak lidi mluví, asi by to chtělo strukturu věty trochu víc rozpustit a uvolnit. Jesli ne, tak učesat koncovky. Ale přiznám se, on je to i trochu můj problém.
Děkuji za zastavení se a kritku.
Je obyčejná struktura správně nebo špatně? (Myslím jak v tomto textu, tak obecně.)
Makat osmičku denně je v dnešních podmínkách komunismus .)
Docela se stotožňuju s StvN a docela by mě zajímalo, jako by text obstál bez hovorových tvarů, protože až na koncovky přídavných jmen je struktura věty, její rytmus etc. úplně obyčejná.
Děkuji za kritiku,
whisku bych nespíš měl vyměnit za levný víno, holku za milou, pravda, pravda.
Rozhodně si to nemyslím, právě, že je to těžký, ale lidé se s tím obvykle smíří nebo to dokonce chtějí, jen aby měli prostředky.. Je volba každého, jak si prožije život.
Celkově, ta věta měla říct, že přizpůsobení se tomuhle stylu života (celý život v jedný režii, semtam obohacený o dovolenou) mi přijde strašně odporný, jen představa na něj.
Radši bych byl chudák a dělal co mě baví, než boháč se životem přizpůsobeným konzumnímu způsobu života.
(Nemůžu však popřít, že kombinace dělat co mě baví a mít za to hodně by byla nejhezčí, zas tak moc si sám sebe vážně neidealizuji..)
Musim rict, ze pises celkem fajn. Ke konci uz se mozna opakujes. Nesedi mi jen ta whiska. To je drahy piti. Lepsi by bylo napsat, kdyz prisel, ze obejmul svoji milou, nez ze obejmul svoji holku, protoze holka neni moc dobra metafora pro flasku. Posledni vec, myslis si, ze makat kazdej den osm hodin v praci je nejakym zpusobem jednoduchy? Ze to z cloveka dela sracku?