Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se.na moře.
Autor
unisex
Rodiče obývali hrad posazený na západní straně hory, na které stál kostel s párem do nebe se tyčících kopulovitých věží, podobný očím, hledícím do krajiny. Přistěhovali se do něj se dvěma syny několik měsíců po smrti matčina otce. Prvorozeného zvedal otec k nebi jako zařící hvězdu. Druhorozený, o rok mladší syn, zůstával poblíž matky.
Otec jezdil po okolí na bílém koni s červeným křížem na hrudi. Lidé úslužně otevírali dveře svých domů, on do nich vcházel a beze slov vracel nemocným život. Za matkou vodily ženy z dalekého okolí své děti, aby se učily lidskosti a respektu jeden k druhému.
Synové vyrůstali vedle sebe. Bratr vedle bratra, meč vedle meče. Brzy přišel čas, kdy se jejich ostří poprvé střetla. Bojovali o místo na světě, o místo před svými rodiči. Sváděli boj, ve kterém starší syn bojoval mečem políbeným otcem, mladší mečem požehnaným matkou.
Když však přijeli vetřelci z druhé strany hory, bratři stáli bok po boku jako jedna síla, schopna bránit život druhého za cenu vlastního.
Mladší přerostl staršího a starší mu na oplátku naháněl strach. Rodiče se plně věnovali svému řemeslu a bratři vyrůstali sami.
Když se rok desetkrát protočil, přibyl jim bratr. A po roce sestra. V domě ubylo místa a po další dekádě rodiče vykázali bratry z domu, aby podstoupili zkoušku samostatnosti. Nejdřív staršího, potom mladšího.
Když obstáli, nechal jim otec postavit dům nedaleko hradu. Starší syn osedlal vlastního koně s červeným křížem na hrudi, mladší se vydal hledat pramen, z kterého by mohl pít.
Na cestě potkal dívku, tichou a zamlklou. Přivedl ji domů, žili bok po boku deset let. Když pochopil, že není pramenen, řekl jí, ať odejde. Dva roky truchlil. Třetí rok postavil loď, po řece ji přitáhl na moře a vyplul nevěda kam.
Splul oceány celého světa, plavil se proti proudům řek, pouštěl se po nich nazpět. Jednou vzal na loď mladou ženu a vydal se s ní na ostrov Aotearoa. V Zemi dlouhého bílého oblaku vyslyšel její slova a obrátil loď k domovu.
Vítr unášel loď na západ, k Sinaji. Přes mnohá moře, deltami řek, dopluli po roce k očím kostela. Rodiče byli stále živi, starší bratr měl ženu a dítě, mladší bratr a sestra podstupovali zkoušku samostatnosti. Vystoupal s mladou ženou na horu a v kostele, pod freskou orla, se s ní sezdal.
Tehdy již nehledal pramen, z kterého by mohl pít. Pochopil, že vyvěrá v jeho srdci.
7 názorů
Já ti nevím. Zrovna tebe z povrchnosti nepodezírám, takže řekněme jako součást nějaké sbírky tvých povídek bych to asi vzala. Sám o sobě ten text ale pro mě patří k takovým, od kterých se instinktivně odtáhnu: odrazuje mě sdělování "hotových pravd".... Exupéry taky hledal studnu, ale ten aspoň nepoučoval tak okatě.
a mně se to líbí přesně takhle včetně té doslovnosti. Tenhle text mi přišel jako na zavolanou a má šanci oslovit i lidi, co si zrovna nelibují v těžkotonážních textech. Můžu to použít v práci? Dík
jenže ta redukce vede k silné ztrátě hloubky, takže text působí dost povrchně. Sice to ještě nemá tu úroveń "How to do it" od Monty Python, ale cesta jednoznačně vede tímhle směrem. Na to pozor.
Je zajímavé, že i ve zkratce se dá popsat celkem obstojě a řekl bych i košatě dlouhá historie. Vždycky jsem tohle autorům vyčítal a tady je vidět proč. Leží to v tom, jak je to napsáno. Žádný balast. Jen symboly a pak takové ty detaily, které si musí každý autor přidat sám ze sebe. Jo, je to fajn. Úplně to vidím.
Dobré, jen ten konec je dost doslovný a na tebe trochu banální. Ale milé, to jo.
edit: Aha, ona je to pohádka, což omlouvá tu doslovnost, pravda.