Za hranice

začátek dobrej; pak směs dobrých postřehů a klišé (např. zpívat nahá přede dveřmi kostela) a konec zase dobrej; v každým případě to není prázdná básnička, takže dobrý :-)

zpívat nahá před dveře kostela, mmm

Mě to zaujalo *

Nene, tohle vůbec není bez šancí. Ten vzmach je mocný.

Je tam balanc na hraně, vědomí neuvědomovaného si, které může do mysli jednoho dne přijít a nastolit to pravé šílenství, o kterém celou dobu víš, že je potlačované jen a pouze okolnostmi. Problém odvahy je převeden na problém pochopení.

Napadá mě Faust: "Dej mi, Mefistofele, poznání, že svět je větší než ta blbá neumytá okna, a já budu přesně vědět, co chci dělat, ani jeden okamžik nepromarním."

Proč ale tak silné a tradiční téma nenajde svého čtenáře? Ta báseň nemá konec. Přísaháš ještě jednou, jako kdybys chtěla slovy přesvědčit ostatní o svém odhodlání, ale tím se nic nezachrání.

Co by na tom místě mělo opravdu být, je buď nějaký druh smíření s tím, že to nepůjde, anebo už informace "z druhé strany hranice", kdy bys básnicky řekla o tom, co jsi našla, když jsi dala přednost světu před mytím oken.

Ten předěl nemusí být ani tak vznosný, jako je mezi mytím oken a celým světem, ale musí být nějak překonán.

Ne, že by ti nešlo vypíchnout zajímavé lyrické postřehy - ta úvodní metafora vůbec není sama sebou, nějaká prvoplánovitá, to mě baví. Zaměřil bych se být tebou spíš na kompozici básně, což předpokládá vhled do čtenáře a procesů, které se v něm během čtení odehrávají (očekávání, uvolnění, hledání smyslu atd.). Jestli, samozřejmě máš v psaní nějakou ambici se zlepšovat...

nuda :)

hm. nie zle napisane, ale akosi... vobec nic to so mnou neurobilo. asi malo vyrazne na mna.