Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Zoufáš si nad svým osudem?
Či chceš s ním skončit jednou pro vždy?
Pak pro tebe, jen pro tebe
jsou další řádky téhle dražby.
Co nabízím, ptáš se mě drahý?
Čím popíšu ten prázdný list?
Co tady můžeš získat abys
nelitoval žes musel číst?
Podívej, vůbec není těžké
spadnout až na dno jako ty.
Zhroutit se, zavřít oči před tím
než smrt zatne své pařáty.
Vybíjíš zlost, tu nejčernější.
Tu nabalenou po cestě.
Po cestě, kterou znají zdejší.
Po cestě ke své nevěstě.
Copak jsi hledal, copak jsi chtěl?
Uvažuj, o to prece kráčí.
Až na to přijdeš, vědět dej.
Neb mě to v hlavě tlačí.
Já zažil něco podobného.
Možná až příliš, milosti.
Láska je slepá, ovládne tě.
A je tak těžké se vyprostit.
Tohle je příběh velmi starý.
Stává se denně, stovkám jiných.
Tohle je to, co odráží se
ve stokách plných městské špíny.
V tom neskutecném světě představ
emoce plují jako lodě.
Často se srážejí a tříští.
Nevinní topí se ve vodě.
Ten nevinný jsi ty, tvá duše.
Dostal jsi na frak, to se stává.
Co tě tak trápí, co chceš zpátky?
Jakoby vychladla ti ranní káva.
Vrátit se nelze, pohleď sám.
Ten okamžik už rozplynul se.
Podívej jak se vznáší tam
a směje se ti pod svým fousem.
Kams' došel na své cestě světem?
Kam ubíral se tvůj krok davný?
Proč zrovna tam a ne tím směrem
který ti říkal, že je správný?
Hlavu sis nabil, dobře ti tak.
Poučíš se? To je ve hvězdách.
Teď vznášíš se jak slabý odvar.
Vznášíš se jako hvězdný prach.
Cesta je stále před tebou.
Možnás' ji na čas ztratil z očí.
Koukni se líp, najdi tu svou
která se každou míli točí.
Kdo jde jen rovně, milý synu
kdo bez potíží dojde cíle.
Nakonci často cítí vinu
že celý život byl jen chvíle.
Buď vděčný svému osudu
že není vůbec slavnej.
Učí tě, nechce mít ostudu
až budeš ty hrát "za něj".
Jsi člověk, ale jsi tu na skok.
Co byl jsi dřív? Co budeš pak?
Nehledě na to, že máš náskok.
Máš přece čistý vnitřní zrak.
Pohlédni na svět, jako nikdy.
Pohlédni ... co vidíš?
Řekni mi pravdu, žádné fígly.
Proč mlčíš, snad se nebojíš?
Svět je jen divadlo, my jsme herci
my hrajem hru jenž život zve.
Pravidla ale neznaj všeci
proto tak často ztrácí vše.
Trošičku semhle, trošku támhle
děj se dá lehce upravit.
Pokud se učíš příliš hravě
dá tě režisér popravit.
Život je krása, život jsou touhy
život jsou moře nádhery.
Každý má v sobě kousek pouhý
co je jak věčnost rozlehlý.
Ztrácí se v tobě, ztrácí se v duši
a přesto celou plní ji.
Neslyšíš jak ti srdce buší?
Pak ztratila jsi naději...
Život je krása... A naděje je naše spása!:-) Kéž by se dalo pomoci všem, co naději již ztratili... Je to asi nejdelší dílko, co jsem tady dočetla až do konce a stálo to za to!:-) *
Písmák