Deník na kožním - zápis šestý

Deník na kožním - zápis šestý

Mou ranní (dosti bujnou) erekci přerušilo klepání na nohu: „Pojďte se vymočit!"

Sestra si přišla pro vzorek ranní moči. Zkumavka délkou odpovídala, ale šířkou jsem byl poněkud zaskočen. Po pěti minutách jsem ze sebe konečně něco vymáčkl, část jsem umístil do zkumavky, zbytek smyl z rukou. Získaný produkt jsem odnesl do sesterny. Tam mi navíc provedli výtěr krku a odebrali krev. Mám pěkné žíly, a tak hlavní sestra předala stříkačku zaučující se studentce zdravotní školy, které se povedlo propíchnout mi cévu skrz naskrz. Fialové jelito na sebe nedalo dlouho čekat.

To už jsem byl dokonale probuzen, a tak jsem zašel do koupelny a stihl ještě teplou vodu. Cigárko jsem ve čtvrt na šest rovněž dlouho neměl. Mezitím dorazil poslední člen našeho pokoje - Walter. Šedesáty čtvrtý ročník s knírkem. Zatím se neprojevil. Jen mi daroval při snídani sýr.

A znovu dokola. Jídlo, Vaculík, deník, cigáro, karty, televize, záchod, mazání. Máme vlastně dost pestrý život. A to jsem vynechal spánek. Po vizitě jsme v partě vyrazili do protější budovy na ozáření jakýmsi speciálním horským sluníčkem. Na mazárně jsem si všiml, jak nám v rámci šetření ředí salicylku - ačkoli máme v kartách napsánu pětiprocentní, mažou nás dvouprocentní. Mazala mě sestřička, co se mi v pátek nelíbila. Po čtyřech dnech sexuální abstinence se mi začíná líbit. Dokonce mě plácla přes holý zadek poté, co jsem s ní laškoval. Také bych si tu její zadnici enormních rozměrů rád zmapoval.

Válíme se jako čuni. Já jsem i psát línej. Hodně jsem četl. Už mě mažou jen jednou denně. Tondovi se to však zhoršilo. Je to jeden velký červený flek. Proti němu jsem playboy. Jsem zvědav na jeho rodinu. Jeho ženu už nyní obdivuji. Musí to být světice.

Došla mi cigára. Krabička na tři dny. Nic moc. To je furt: „Kdo jde?" Kouření je jediná kultůra. Snažíme se dělat něco mezi kouřením, abychom nekouřili pořád. Snažím se nereagovat na každou výzvu.

Tonda má částečný invalidní důchod. Prý ho na lupenu dávají. Vůbec si neumím představit, že bych byl invalidní důchodce, byť částečný. Nesnesl bych, aby Hynek musel psát do dotazníků - zaměstnání otce: invalidní důchodce. Spousta kluků to dělá kvůli prachům, já si prostě nepřipouštím, že jsem nemocný. Namlouvám si, že jsem tady s něčím jiným, ale není to pravda. Jednou můžu dopadnou jako Tonda. Když se příroda rozhodne, tak takto dopadnu. Ale to vlastně platí pro každého. A budu litovat Šárku. A někdo na ní bude zvědavý. Třeba si i řeknou, jak taková pěkná blondýna může žít s takovým netvorem.

Se Šárkou si budeme dnes volat. Bude se ptát, kdy půjdu domů. Jenže já to nevím a neví to asi ani nikdo jiný. Mám pocit, že má léčba není nijak koordinovaná. Dávají mi prostě tu mastičku, které je zrovna nejvíce. Tonda si včera mastičku ukradl, protože mu nestačilo to, co dostal. Zůstanu tu tak dlouho, dokud budu mít pocit, že to má smysl. A také mě napadlo, že si zde lupenáře držejí schválně, protože jejich ošetřování je levné, a tak mají větší příděly na ostatní.

Dočetl jsem Ludvu. Nakonec jsem to zvládl. Jeho jazyk je fakt krásný, ale deník jeho mi nesedl.

Volal jsem Šárce. Začala ve smyslu, že beze mě nemůže být. Mé otázky však mířily k možná započatému dítěti. Jenže ouha - gynekoložka dnes nebyla ve svém úřadě. Slyšel jsem i Hynečka a svíralo mi to srdce. Je to krásné je slyšet. Zvláštní:  když se milující vzdalují, láska mezi nimi roste. Když jsou dlouho pospolu, křivka má považlivě klesající charakter. Nic objevného. Kecali jsme dvacet korun.