Jedenáct

Zlato

Sedím v místnosti plné advokátů a advokátek. Je tu tolik zlata jako v Pizzarových skladištích. Tento poklad ovšem není potřísněn krví indiánů, je kryt tvrdou prací s obviněnými. Indiány.

Jedenáct

Třetí hodinu jsme v jedné místnosti. Jedenáct advokátů a jeden policista. Obvinění se střídají jak postavy na orloji. Ani oni nevydají hlásku. A tak v tichu práva nevypovídat sleduji život toho společenství. Jak se postavy ujímají svých rolí, nebo jak se role jako cizopasníci usazují na svých postavách.

Je tu Velká matka s obřími prsy. Bere si proti policistovi slovo nejčastěji, hovoří za děti. Za nás všechny, we are the world, we are the children. A je to lasakvý příhovor. Je tu Cizinka, vyloučená, ale tolerovaná. V zájmu political correctness. Je tu Hejsek. Úsměv mu ztvrdl na rtech jako mozol. Je to dělník dobré nálady. Jsou tu Tři sestry. S hlavami stále nakloněnými k sobě v družném hovoru připomínají svazek chlípně rozevřených květů. Je tu Doyen usazený v šedi. Chtěl by kouřit a popelem z cigaret stvrdit tu šeď vlasů, obleku a řeči. Je tu Mondéna. Pěstěnými prsty hladí lesklé šasí svého přenosného kompjůtru. Erotika se nezastaví před branami neživého: už dávno je rozrazila. Je tu Alfa samec, ramenáč s kašmírovou šálou okolo krku. Jenže je tu i Druhý alfa samec. Hledí na šálu rivala asi jako hleděli Tuna s Gomonem na šálu svaté Ludmily. Neodváží se. Historie se nezopakuje.