63. SUPERKOULE - hlava a klobouk - dílo č. 4 - klobouk

Klobouk

Tuhle jsem dostala děsnou chuť na zákusky, tak říkám mýmu Frantovi, podívej, Franto, nedal by sis zákusek? A on že jo, tak jsem ho poprosila, jestli by jich koupil víc, až pro ně půjde, že si dám taky. Dala jsem si nějaký kremrole a věnečky, ty já mám nejradši a Franta si taky vzal věneček a zbyl tam poslední zákusek, kremeše, ty já nemám moc ráda tak jsem jí nechala Frantovi v lednici, ať si jí sní, když bude mít chuť. No a on si jí celý odpoledne nevzal a večer na mě přišla mlsná tak jsem si na ní vzpomněla, jdu si pro ní a co byste řekli, už tam nebyla. On jí snědl. Tak jsem ho seřvala, protože to mám pokaždý, já si něco nechám v lednici a von mi to sežere. Dyť tam ležela celej den a anis ses jí nevšiml a když si pro ní jdu tak jí sežereš, říkám mu. Štěstí že to byla kremeše, ty já nesnáším, šlo mi o princip. Byla to poslední kapka, tohle musí přestat, povídám.

Druhej den jsme stěhovali gauč, protože nám dcera koupila novej, aby mi ho její děti mohly zase zničit a Franta ho chtěl tahat dolů po schodech před barák, že si zavoláme auto co to odveze na skládku, tak mu povídám, to víš že jo, budu se ti tahat s gaučem dolů po tom schodišti, tak jsme ho odtáhli nahoru na půdu a jak tam tak sedím, v tom starým gauči mezi tím vším možným harampádím a ztěžka oddechuju, protože to po těch točitejch schodech byla děsná fuška, zahlídnu takovou starou kulatou krabici. Byla to krabice s babiččiným kloboukem, ještě z třicátejch let. To vám byl objev. Nosit se to sice nedalo, ale napadlo mě, že by mohl mít jinej účel. Vzala jsem pimpongáče, co s nima Franta hrával pimpong a nakreslila na ně liháčem čísla. On už je stejně potřebovat nebude, na takovej dětinskej sport už je starej. Vhodila jsem je do toho klobouku a předložila před Frantu. Tak, povídám mu, odteď tu zavládne spravedlnost a řád, už žádný další ujídání jídla který ti nepatří. Žádný další vymlouvání, žes udělal to či ono a že já nic nedělám. Odteď se bude všechno losovat. Tady do toho sešitu jsem napsala co který číslo kdy znamená a vždycky když si nějaký vytáhneme, já se podívám do sešitu a bude jasný na co má kdo právo a jakou má kdo povinnost. Bylo to spravedlivý, protože nemohl podvádět, do klobouku sice viděl, ale nevěděl, co který číslo znamená, to jsem věděla jenom já a můj sešit osudu, jak jsem ho nazvala.

Ještě ten den jsme to začali praktikovat, hádali jsme se co bude k večeři, tak jsem předložila klobouk a Franta vytáhl pětku. Číslo pět - k večeři bude to, na co má Erna chuť, přečetla jsem ze sešitu. Klobouk promluvil, k večeři uděláš bramboráky. Další den klobouk rozhodoval, kdo bude dělat jaký domácí práce, jak říkám, pro každou situaci musela bejt v sešitě stránka zvlášť, takže pro večeře tam byla stránka, pro nedělní program tam byla stránka a tak dál. Vytáhli jsme si čísla a já nalistovala příslušnou stránku Frantovi domácí práce, on si vytáhl čtyřku, to bylo praní a žehlení, trojku, to bylo luxování a utírání prachu a šestku, to byly urgentní domácí práce. To znamenalo cokoliv, co bylo zrovna nutně a bezodkladně udělat. Pak jsem nalistovala stránku Erniny domácí práce a já měla z těch šesti míčků jedničku, to bylo zalejvání kytek na chodbě, dvojku, zalejvání kytek v bytě, a pětku, správa sešitu osudu, což bylo príma, protože to už jsem teď dělala. Frantovi se to nezdálo, že prej má moc práce a já, to víš, tak vypadá demokracie a spravedlnost, co sis vytáhl, to máš, jednou jsme se dohodli, že si budeme práce dělit losováním, tak se teď nevykrucuj.

Potom se ještě vylosovalo, komu připadne nesnědenej bramborák ze včerejška, všechny sudý čísla byly, že vyhraju a všechny lichý že on prohraje, tak jsem měla zase štěstí, vyhrála jsem a mohla si ho sníst. Celej tejden se takhle losovalo, konečně byl v naší domácnosti nějakej systém a nemusela jsem se rozčilovat, ale v sobotu se stalo něco neočekávanýho, při losování programu na večer padlo, že se budem dívat na sport, což bylo naprosto v rozporu se vším ostatním v sešitu, bylo jasný, že je to chyba, že zkrátka sešit propíjí, nebo něco takovýho. V ten okamžik nám oboum došlo, že šance selhání klobouku je příliš vysoká, než aby se podle něj mohlo zařizovat něco tak důležitýho jako je chod domácnosti a dohodli jsme se, že zkrátka budu řídit domácnost já, jako to bylo do příchodu klobouku, kterej jsme pak vyhodili do popelnice, protože se mi naprosto znechutil a šli jsme se dívat na romantickej film.