JEŠTĚ

 

... a pak to ňák úplně

přestali řídit

a jen letmo vnímali

i toho džona volkra

kterej tak pozorně a opatrně

obcházel výbuchy jejich tance

a džim bím stál dál zavřenej

na polici u schodů

a házel volkrovi nepřejícně

pod nohy kostky ledu

kterejm se ten

s přehledem vyhejbal

ale to už se pomalu

mísil praskot krbu

s popraskáváním pelestí

a hnědá řeka vlasů

se náhle vlnila

do modročerného moře

a nářek prohořívajícího dřeva

splýval s kopulačními vzdychy

přešlapujícími ještě před chvílí

dychtivě za dveřmi

 

                                      1998

 

 

---