Kamarádka

Zase jedna moje depresivní po ránu....nějak ty rána nesnáším....

Kamarádka    

 

Vzpomínám mokře, už jenom v mysli,

vždycky jsem kráčel obklopen,

člověk je blázen, co nemá, syslí

a svoje štěstí dává v plen.

 

Nevím kdy přesně, bylo to rychlé

cesta se změnila - zebe,

ruce již prázdné, ze srdce krychle,

nevidím nikde už Tebe.

 

Ležel jsem dlouho, přimrzlo tělo,

připadlo mi to navěky,

pojednou cítil jsem, že se cos dělo,

něco mi kráčelo v ústrety.

 

Nabídka přišla, krvavé kosti,

pařát se tyčí ku mně vstříc,

přijal jsem cestu, kde život se postí,

stejně už zbylo jenom nic.

 

Teď kráčíme spolu, cesta jak břitva,

nohy mám krví zbrocené,

směje se na mne, láká ji pitva,

ví, že mne brzy užene.

 

Jediná v kole, zůstala mi,

výherní žeton, děkuji,

nikdy nezklame moje vjemy,

jsem si jistý už jenom jí.

 

 

Nabízí špičku kosy svojí,

         nabízí oddech pod květy,         

čeká jen na souhlas duše mojí,

ví, že už radosti odkvetly.

 

Tak jsem ji přijal, oddali jsme se,

zločin a trest jdou pospolu

a na našem posledním plese,

budeme klesat nahoru.

 

 

---