Miluj ji

Ukázka. Celá verze se nachází v knize SVĚT PODLE GOATA :

https://www.cbdb.cz/kniha-232213-svet-podle-goata?show=hodnoceni

 

    ,,Uděláš to pro mě?‘‘ ptají se mě ty velké, hnědé oči.

    ,,Udělám,‘‘ slibuji a schovávám své nahé tělo pod deku.

    ,,Musí to vypadat jako sebevražda.‘‘

    ,,Jistě. Mám to už promyšlené.‘‘

    Dívám se na Markétu, jak si v tom světle lampičky natahuje kalhotky: je krásná. Otevírá šuplík nočního stolku a vyndává z něj lahvičku s nějakými prášky.

    ,,Co je to za prášky?‘‘ ptám se.

    ,,Na hubnutí.‘‘

    ,,Proč? Nepotřebuješ zhubnout. Pro mě – jsi ideální.‘‘

    ,,Jen tři čtyři kila – chci být ideální i pro sebe.‘‘

    Idealizující prášky mizí v šuplíku, Markéta je zapíjí vodou, kterou si připravila na stolku, usmívá se a leze si ke mně do postele. Hladí mě po neoholené tváři a zasněně mi hledí do očí.

    ,,Copak?‘‘

    ,,Nemůžu věřit, že jsi tu se mnou,‘‘ praví její plné rty.

    ,,Ani já ne.‘‘

    ,,Cítím se trochu divně.‘‘

    ,,Proč?‘‘

    ,,Jsi mladej.‘‘

    ,,To ty taky.‘‘

    ,,Ha ha, jsem o moc starší.‘‘

    ,,Osm let není moc.‘‘

    ,,Když já jsem už nemohla jen tak jezdit s tebou každej den tramvají a nic neudělat. Musela jsem tě oslovit.‘‘

    ,,Jsem rád, že jsi to udělala, já bych se nikdy neodvážil.‘‘

    ,,Moc ses mi líbil.‘‘

    ,,To ty mě taky.‘‘

    Líbám ji na obě tváře a nakonec i na ústa. Těžko se od nich odtahuji.

    ,,Jsi hezkej, máš charisma, jsi chytrej a vtipnej… Řekni: kolik jsi měl v životě žen?‘‘

    ,,Ne, to ne - smála by ses mi.‘‘

    ,,Nesmála. Řekni.‘‘

    ,,Ne. Bylo jich hrozně málo.‘‘

    ,,Vážně? Jak to?‘‘

    ,,Jsem stydlivej a mám o sobě pochybnosti. Holek jsem měl opravdu hodně málo a vždycky jsem se vedle nich cítil jako panic – byly vždy o moc zkušenější.‘‘

    ,,Já měla před tebou tři.‘‘

    ,,Lžeš. Tři muže? Ve čtyřiatřiceti?‘‘

    ,,Ano: svého prvního – na toho jsem si počkala do osmnácti... A pak už byl vlastně můj manžel, se kterým jsem už třináct let.‘‘

    ,,A co ten třetí?‘‘

    ,,Po pěti letech manželství jsem měla rok milence.‘‘

    ,,Aha.‘‘

    ,,Zlobíš se?‘‘ tváří se zasmušile.

    ,,Ne, ne. I tak je to poctivé, velmi poctivé. Vedle tebe jsou a byly ty moje holky jako…den otevřených dveří v Disneylandu.‘‘

    Směje se, (Markéta se umí krásně smát). ,,Jsi tak vtipnej.‘‘

    Hladím ji po zádech a kloužu rukou až pod látku kalhotek. Markéta odhrnuje deku a stimuluje mne v rozkroku. Funguje to okamžitě. Pomalu jí stahuji kalhotky…

 

      Vystupuji na zastávce a dívám se na hodinky : čtyři hodiny a dvacet čtyři minut. Mám ještě čas a tak jdu do kavárny, která je naproti bytovce, v níž bydlí Markéta. Sedám si tak, abych měl výhled na hlavní vchod bytovky. Objednávám si kávu a pod návalem stresu kouřím-típám-kouřím…  Při šesté cigaretě k hlavnímu vchodu kráčí vyhlížená osoba. Poznávám ho - párkrát jsem ho viděl z dálky. Čas : deset minut po páté. Típám šestou, připaluji si sedmou cigaretu a objednávám si druhou kávu. Stále je ještě dost času – jistě si bude chtít dát sprchu, večeři, pivo. Rozhodně si musí dát pivo. Znovu si v hlavě promítám celý plán i svůj dosavadní život, který se dnes večer navždy změní. Nechávám si ke stolu poslat další krabičku cigaret...

        

    Beru brašnu a pytel a odnáším je na chodbu. Zavírám dveře kuchyně těsně před Marliným čumáčkem – nechtěl jsi být sám. Nakonec mi zbývá jen urovnat postel v ložnici – sem jsi se už nikdy nechystal. Stelu postel a za oknem pomalu padá tma.

    Na chodbě se obouvám, beru brašnu a pytel, otevírám dveře a přesvědčuji se, že jsem na nic nezapomněl. Mám co dělat, abych se nepozvracel – byt se pomalu plní plynem. Marla škrábe na dveře kuchyně. Je mi jí sice líto, ale – jsi parchant – chtěl sis ji vzít s sebou. Zavírám dveře a – stejně jako on – nezamykám. Sundávám si rukavice a strkám je do brašny.

     Venku, před bytovkou, mne čeká velké překvapení ...

   

    Sedám si na své oblíbené místo, brašnu pokládám na prázdnou sedačku vedle sebe, pytel si dávám pod nohy. Přede mnou sedí žena se zrzavými vlasy. Pod zrzavými prameny se z jejího opěradla slaňuje malý pavouček. Klesá dolů, níž, a když je nad mým pravým kolenem – uchopuji vlákno mezi palec a ukazovák, zdvihám ho a pak pokládám na podlahu. Osm drobných nožiček v rychlém pohybu… Život pavoučka končí pod podrážkou zrzky...

   

    Jedu o dvě zastávky dál, něž bych měl. Vystupuji, kráčím tak dvě ulice a mezi cizími paneláky vyhazuji silnostěnný, extra velký a extra plný, pytel do kontejneru...

  

    Monika se obrací ke mně, pokládá hlavu na mé rameno a ruku na mé břicho.

    Ruka se jí sune níž, mizí v mých spodkách a stimuluje mě v rozkroku. Funguje to okamžitě.

 

 

   

---