Báseň napsaná tlustou ženou bývá zpravidla odporná

Tlusté ženy

zamindrákované, nehezké, zoufalé

nic nedovedou a proto

píší básně!

ach!

tlusté ženy píší básně!

myslí si, že vytvářejí umění

jenomže

báseň napsaná tlustou ženou

je pouhý paskvil

brak

vlastně se nejedná ani o

literaturu

je to jen prostý nezáživný text

hodný zapomenutí

protože

tlusté ženy jsou zhnusené samy sebou

každá jejich myšlenka je infikována

zahořklostí

poznamenaná

leností

a neschopností něco se sebou dělat

Když tlustá básnířka řekne

Láska!

myslí tím tabulku čokolády

Když tlustá básnířka napíše

Naděje!

myslí tím krajíc chleba se sádlem

Když tlustá básnířka prohlásí

poezii se věnuji už od dvanácti let

hlavou se jí honí obraz

obrovské misky zaslých těstovin

politých majonézou

Jak nad tím teď přemýšlím

tak tlustí lidé prostě

nedovedou tvořit hodnotné věci

nedovedou skládat hudbu

budovat

stavět

žít

tlustí lidé nežijí

tlustí lidé pouze přežívají

A tlusté básnířky?

vždyť to snad ani nejsou lidé!

absolutní deficit krásy

zrůdné laloky a záhyby

oči hluboko zapadlé do vepřových tváří

prsty připomínající levné drůbeží vuřty

ach!

tlusté básnířky

místo ňader mají na hrudníku žoky sádla

čtenáře nedovedou nakojit mateřským mlékem poezie

jenom hnusem

Tlusté básnířky

zanechte poezie

a raději svá těla

rozprodejte na orgány