Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRok co se obrátil...
17. 01. 2000
2
0
2524
Autor
castan
Sychravý vítr a ranní chlad,
zmrznou ti v krupičky slzy potu,
láska a teplo když přestává hřát,
duši tvou ztracenou za úsvitu.
Tolik ti zbývá jen otázek,
co odpověď nesměl jsi znát,
snad skrýval ses v kapradině?
Úskoky jako ten oblázek,
rozum tvůj vybral si lhát,
když mizel pryč po hladině.
V hřejivém náručí pěřiny,
ty zkoušel ses skrývat a smát,
a ruká tvá našla si mou,
naivně bláhoví bez viny,
já tebe a ty mne měl - rád?!
Snad neskončí vzpomínka tmou...?
Ahed: Vole! Nikdo z nas nezemrel. Jednou ti ukazu vsechno. Snad se jeste pozname? :o) **C**
Není to o vině..
jen tělo v peřině
a duše v kapradině
vzpomínka nepomine
~ ~ ~
jen tělo v peřině
a duše v kapradině
vzpomínka nepomine
~ ~ ~
Roky jdou a zase se vracej, aby nám naložily dalšího života. A my ho nesem. Někdy to bolí, někdy to směje, někdy to krásne, jindy to hřeje. Někdy to barví, někdy to mrazí, někdy to světlá, jindy to kazí. A zase jindy... V proměnlivosti světa je tvoje naděje.
...když čas se uměl ještě usmívat
marně toužil jsem strach svůj ukrývat
kvílivý déšť proměnil mráz
v chladivý žalm ... smutný čas
vzpomínek svítání, úsvit prázdna
šeření samoty ... půlnoc prázdná
marně toužil jsem strach svůj ukrývat
kvílivý déšť proměnil mráz
v chladivý žalm ... smutný čas
vzpomínek svítání, úsvit prázdna
šeření samoty ... půlnoc prázdná