Hrůzný nález

Jednou, když jsem si vyšla ven,

našla jsem mrtvolu pod stromem.

Ležela tu tak osamělá,

jak vnitřnosti jí lezly z těla.

Střeva se hýbaly pod nadvládou červů,

mozek, co býval králem všech nervů,

byl rozplizlý všude okolo.

Smrtelná křeč, co ovládla svaly,

z pusy jí trčí jazýček malý.

Plíce jenž vydechly naposled,

jsou tanečním parketem pro malý svět,

A bulva je celá vyjevená,

na to co zbylo z krásného těla,

jenž kdysi po zemi chodilo.

Žaludek sežrala divá zvěř,

srdce je hnojivem pro blízký keř.

A já jen tak poblíž seděla

a do játra klackem šťourala.

Proč asi umřela ta žabička malá,

Proč z rybníka odešla a pro co vlastně žila,

než někdo ji brutálně zavřaždil.