Unavený pohled

 

 

 

 

sníh

 

co moje verše s tím,

že sněží a svítí slunce.

- je to krásné.

ale to je vše,

žádný smysl to nemá.

 

a ani duhu to neudělá.

 

 

 

 

mraky

 

jako natruc tam zrovna jsou

pomalu plují rámem mého okna

a uvádějí mě do rozpaků.

já se přeci díval mimoděk,

a oni parchanti

byli krásnější než všechno,

co jsem předcházející týden viděl úmyslně.

 

a plují pryč;

jejich klid,

který tolik nemám

nejvíc spočívá v odcházení.

 

 

 

 

psi

 

Psům smrdí z držky

a z prdele.

Plebejci vyšli je venčit do parku,

v parku je obloha,

stromy s pupeny,

proudí tam neviditelná řeka

která ze mě smývá vše,

co je zlé

a neviditelné.

Psi honí se s míčkem

Občas mi pošlapou vyleštěné polobotky,

jsem ve svátečním

(jako každý den)

a plebejci nepracují.

 

Psi si kolem roztomile hrají,

plebejci na ně volají.

kdesi v jejich měšťáckém bytě

je místo, kam se odkládá házítko tenisáků.

tam jsem u plebejců na návštěvě

a dveře na chodbu

jim bouchají známým zvukem domova.

park voní

 

 

 

 

 

---