Buď a nebo!

Za hodinu to vypukne – moje první vernisáž.
Byla jsem u kadeřnice, Lenička jako vždy vykouzlila nádheru.
Loučí se ve dveřích, užij si to!
Doma maluju obličej, lakuju nehty – v duchu jara. Samá barva.
Šaty mám dlouhý proužkovaný, sestra mi říká – jsi jak víla.
Stojím před zrcadlem, už načančaná.
Boty na podpatku, tyrkysový psaníčko v ruce.
Můžu vyrazit.
Z deseti přátel se nahlásilo třicet lidí, rodinní přátelé, známý.
Pár lidí co pozvala majitelka, fotografové, doktoři, umělci.
Jsem nervózní.
Těším se, až zvednu skleničku a řeknu, tak pojďme se už napít!
A bude to za mnou – nebo přede mnou?
První kritiky?
Názory cizích lidí. Dosud moje fotky viděli jen přátelé.
Trošku zvláštní pocit jít s kůží na trh.
Nahazuju úsměv a jdu do toho.
Buď a nebo!