Balada bilanční

Jenom blázen z budoucnosti,
na jméno se nechci ptát,
chtěl by, aby jeho kosti
spolu s mými lámal kat.
Mohu jenom zaplakat,
pověsí ho na akát,
číst mu budou za staccat
veršů, co mou páteř tvoří.
Havran může zakrákat,
přemohli mě, pišišvoři

Červi jsou vždy divní hosti,
hostinou se nechci stát,
radši ať se chvíli postí,
když nedrží celibát.
Jasně, že se nechci bát,
popluji jak Sindibád
tam, kde bdělý začne spát,
a to mi mé mýty boří.
Nevím, kam se nyní dát,
přemohli mě, pišišvoři

Že prý nemám žádné ctnosti,
všichni přestali mě zvát,
vinné žalob vždycky sprostí,
vzdorující akorát
zavřou, hned jim dají mat,
ty je třeba nakopat.
Málo hlav a málo pat
dává smysl, člověk hoří.
Duši si chci zachovat,
dostali mě, pišišvoři

Času málo, je to znát,
emblém smrti, v erbu hnát,
rozumu se zkáza dvoří,
věru není, proč se smát,
i když, plačte, pišišvoři...