Ze života v kanceláři

"Tlak, játra, krev - všechno v nejlepším pořádku," kvitoval výsledky prohlídky závodní lékař. "Jenom jeden ukazatel nemáte úplně ideální, Karle. Maličko tloustnete. Neberte to ale jako nějakou závažnou výtku. Tímhle tempem budete skutečně obézní nejdříve za padesát let," zasmál se doktor a poplácal se po blahobytném pivním mozůlku, co se mu rýsoval pod košilí. 

Tu noc Karel, povoláním ekonomický analytik, nemohl usnout. Ve svých čtyřiatřiceti letech vzorný otec od rodiny s životem, který mu mohl každý závidět začíná tloustnout. Je to normální? Asi je, protože ve svém okolí měl spoustu kamarádů, kteří dávno rezignovali na štíhlá břicha a s vydatnou pomocí domácí kuchyně svých manželek se vesele kulatili. Stejně jako Karel. Karel Lesák - vzor dokonalosti a optimálního životního stylu.

Mléko kupoval v Makru, auta v bazaru. Na dovolenou jezdil ve výhodných termínech a zbytečně neplýtval. Pravidelně si čistil zuby a chodil na preventivní prohlídky. Kolegové mu jeho skvělý život záviděli a obdivovali ho. Když si některý z nich kupoval auto, šel se poradit za Karlem, Když někdo přemýšlel kam na dovolenou, šel za Karlem. Když chtěl někdo prodat nemovitost, šel za Karlem. Včetně jeho nadřízeného.

***

"Z toho se najíš?" zeptala se udiveně kolegyně Jana, když si příští den v kantýně objednal zeleninovou polévku s chlebem. "Tloustnu," odpověděl, "mám to oficiálně potvrzené."
"Tak ses rozhodl, že přesedláš na polívky," rozesmála se skoro nahlas.
 "Jakožto zkušená dietářka ti můžu prozradit, že takhle se to nedělá. Jediná cesta pro chlapa, jako seš ty je začít se pořádně hýbat. Co se na oběd čas od času projít do jiného podniku? Za řekou je dobrá restaurace U zahrádky. Je to o kus dál, takže se projdeš a vaří tam i nízkokalorický menu."

A tak se Karlovy obědové pauzy protáhly. Každá den půl kilometru tam, nízkokalorická volba z denního menu a zpět. Musel skoro klusat, aby stíhal včas. Kolegové v kanceláři se zprvu divili, ale když si vyslechli vysvětlení, dali mu za pravdu a nejen to. Rozhodli se k němu přidat. Restaurace U zahrádky díky tomu začala nebývale vzkvétat. V ulicích města byl od té doby každý pracovní den k vidění bizarní hlouček lidí v bílých košilích, kteří někam děsně spěchali. Z "běhu na zahrádku" se stal celopodnikový sport.

Ale bylo to málo. Ručička vah neúprosně stagnovala. "Víc pohybu kamaráde," poučovala Jana. "Kolem práce nám vede cyklostezka, tak co si pořídit bicykl?"

"Myslíš jo? Je fakt, že pár lidí jezdí do práce na kole. Ale nemáme v kanceláři sprchu. Budu smrdět."

"Jezdi pomalu a na lehčí převod," zasmála se Jana.

Karel Lesák si poprvé od patnácti let pořídil nové kolo. A protože pracoval v open space a neustále s někým konverzoval, následovali kolegové brzy i tento příklad. Každé ráno před půl osmou se na cílové rovince před budovou srotila skupina cyklistů, kteří se pak skoro půlhodiny střídali na firemní toaletě, aby se převlékli.

Oldřich Michal, manažer pobočky si brzy všimnul, že se v jeho úseku děje něco divného. To něco mělo podobu štiplavého pachu potu, který bylo zřetelně cítit ze všech jinak předpisově oblečených zaměstnanců. Lehčí převod v letních parnech evidentně nestačil. Karel šel na kobereček.

"Nemám nic proti cyklistice, ale páchnoucí zaměstnanci nedělají naší společnosti dobré jméno," zavrtěl hlavou Karlův šéf. 
"To je fakt, ale já nechci skončit, jako pupkatý strejc. Nikdo z nás nechce. Nedalo by se to nějak vyřešit?"
Oldřich se zamyšleně podíval z okna, a pak opatrně svolil ke svolání speciální zdravotnické komise. Kromě zástupců odborů se ho účastnil i závodní lékař a členové top managementu. Výsledkem byla jednomyslná shoda na tom, že cyklistika je v rámci podpory zdravotního stylu ve firmě povolena. 

***

Když se obchodní zástupce magistr Pavlíček toho letního odpoledne vydal na jednání do sídla Karlovi firmy, zaskočily ho tři věci:

1. Zaměstnanci byli sošní lidé s optimálním množstvím tuku v těle.

2. Budova byla obložená bicykly.

3. V kanceláři byl všudypřítomný zápach potu.

Když po schůzce společně s Karlem obědval pohankovou kaši v poněkud vzdálené restauraci U zahrádky, která si do svého názvu po mohutném nájezdu nových strávníků začlenila formulku 'bio',  nemohl než uznat, že firma se svým hlavním ideologem Karlem Lesákem vyřešila svůj přebytek kalorií skvěle.

Jen ten kyselý zápach v kanceláři cítil ještě dva dny potom. Co naplat - zdravý životní styl není zadarmo. Sečteme-li však všechna pro i proti, nelze než uznat, že bylo nalezeno optimální řešení.

Příštího dne se Mgr. Pavlíček vydal na oběd do jiného podniku než obvykle.