Něco se stalo

Byla tam kavárna. Pěkně útulná, větší místnost s asi dvanácti kulatými stoly. Ty byly rozestaveny tak aby se kolem nich dalo volně pohybovat. Židle byly kovové, s uměleckými ornamenty. V rohu místnosti stál už trochu oprýskaný klavír a na něm papírové letáky. Z trochu už starého sterea zněl New Age a stropní klimatizace oddělovala místnost od venkovní výhně. Byl jsem tam skoro sám. Jen dvě starší dvojice spolu tiše hovořily.

Atmosféra byla cítit klidem a vřelostí.

Otevřel jsem knížku. Písmena se okamžitě rozutíkala po papíře. Čekal jsem to. Přes den jsem byl roztěkaný a chvíli to trvá, než se dostaví soustředěnost. Zkusil jsem to znovu a rozhodl se vydržet. Trvalo to pár minut, ale pak přišel kýžený klid. Všechno dávalo smysl. Horská dráha se rozjela, okolí se zvrátilo do jiného časového pásma. Všechno dávalo smysl. Příběh, moje osoba i vy.

Vzhlédl jsem, abych se napil, cítil jsem se uvolněně a klidně. Klimatizace šuměla, za sklem se bavili další lidé.

Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal.

Po chvíli jsem je otevřel.

Všechny stolečky v celé místnosti se vznášely těsně nad zemí. Jako by je někdo pověsil za lano ze stropu. Kolem nich se pomalu otáčely a mírně se pohupovaly židle.

Divné.

Zavřel jsem knihu.

Vše pomalu kleslo a pak znehybnělo.

Usmál jsem se.

Vstal jsem a chtěl zaplatit, ale nebylo komu.