71. SUPERKOULE - "zuby a jiné katastrofy" - dílo č. 5

Zuby s donáškou až domů

Můj táta měl velmi brzy málo zubů, nevím, jak si je čistil, vím, že jedl zdravě a hodně pil. Jednou hrál fotbal za svoji obec s tehdy slavnými (dnes bychom řekli celebritami) a Viktor Sodoma mu zuby nechtěně - ty přední - vyrazil. Dal hlavičku. Netrefil míč, nýbrž tátovu bradu. Po tu mu sahal svojí výškou. Udělal tak celebritou i mého otce. Kdyby tehdy byl už bulvár, tak by byl ve všech médiích. Takto to věděl jen celý okres. A jako odškodnění šel slavný zpěvák k nám domů na oběd. To bylo slávy. Fotoaparát jsme neměli tehdy nikdo. Ani Sodoma, ani sousedé ze vsi.Škoda. Mohli jsme mít fot se Sodomou a tátovými vyraženými zuby, které byly uprostřed stolu při obědě.
Tátovi se tímto incidentem začaly zuby rozpadat a ubývat. Náhradní protézu měl ještě v relativně mladém věku. Vesnický dentista byl velmi pečlivý, šikovný a dbal o své spoluobčany. Tátovi udělal na míru těch zubních protéz několik. Když otec přibral, zhubnul, když se rozvedl, když jel pracovat do tehdejší ciziny, do Ruska. Někdo si dával k zvláštním příležitostem v životě šít obleky, můj táta si dával dělat „nové“ zuby. Otec byl pokročilý uživatel (dnešním jazykem) protéz a věrný klient zubaře. Po roce devadesát se objevily nejen různé změny, ale i nová zubařka v naší obci. Táta si dal do nové doby udělat nové zuby. Jaké bylo jeho překvapení, když si šel pro hotovou protézu a zubařka po něm chtěla doplatek, 300 korun českých.
Pochopil rychle, co je kapitalismus. Řekl jí, ať si je nechá. Že raději dá vydělat místnímu hospodskému Járovi. Za 300 korun ze svého tehdejšího důchodu měl litry piv a „pamprdlíků zelené“ v místní hospodě. Zuby že si ponechá ty staré.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem přijela na víkend a někdo volá v sobotu za dveřmi, zda jsme doma. Otevřu a tam? Zubařka. Podala mi balíček s tím, ať to předám tatínkovi. Zuby. 
"Bez doplatku a ještě s donáškou až do domu"...., říkám s údivem tátovi, to by se ti tedy v Praze nestalo…
Asi tři roky na to s dotyčnými zuby táta slavil v penzionu, kde jsem pracovala, Silvestra. Na Nový rok jsme nenašli jeho zuby. Po bujaré noci protézu neměl. Nenašla se ani v lednu, ani v únoru, ba ani v březnu, při jarním úklidu po malování penzionu. Případ Ztracené zuby táty jsme uzavřeli v rodině s tím, že je zřejmě tehdy na Silvestra musel spláchnout do záchodu. Nedalo se předpokládat, že by si "jeho zuby" nějaký host penzionu odvezl domů!
V dubnu jsem vynášela, jako každý rok, z domu pelech našeho psa, aby se vyvětral po zimě na sluníčku a na čistém vzduchu provoněl. Byla to malá bouda z proutí. Psí boudičku jsem vyklepala a …ejhle vypadly z ní velmi velmi vyčištěné zuby mého táty. Pes si je olizoval čtyři měsíce v pelíšku. Nerozkousal je, nic neulomil. Taková kostička od hodného páníčka, přímo z pusy!
Kvalitní práce zubařky a laboratoře, šetrné olizování a okusování pejska. Protéza v pořádku, bez jediného škrábnutí. Táta je radostně popadl. Ty nové ho totiž stále tlačily, ale zubařce se vyhýbal, jak jen mohl. Co kdyby zase chtěla nějaký doplatek za opravu.
Omyl si je a pokračoval v nošení až do smrti. Psa po zbytek svého života chválil, že mu je tehdy nezničil.