V putyce II

V putyce II: Vidiny

Zde otrokem jsem vidin. Když v letním hice

nezdravo je na přehřátém vzduchu

a ven nevyhnal by ani mrchu,

hledím z okna přes rozpálené popelnice,

kovová roleta stíní jako okenice.

S bradou v dlaních na stůl klesnu

a hledím ven, do slunce, jak ve snu:

divné zjevy plouží se jak po ráně do palice.

Tři Grácie mlčky, v divném šatě

přichází s loutnou, hledí do sklínky

tu mužík drobný, zpitý jako prase,

jak bečka nalitý, je po výplatě,

spí, spí jako v lesním šeru, nestará se,

v hubě zbytek ďábelské topinky.

In The Garden II: Visions

HERE I am slave of visions. When noon heat
Strikes the red walls, and their environ'd air
Lies steep'd in sun; when not a creature dare
Affront the fervour, from my dim retreat
Where woof of leaves embowers a beechen seat,
With chin on palm, and wide-set eyes I stare,
Beyond the liquid quiver and the glare,
Upon fair shapes that move on silent feet.
Those Three strait-robed, and speechless as they pass,
Come often, touch the lute, nor heed me more
Than birds or shadows heed; that naked child
Is dove-like Psyche slumbering in deep grass;
Sleep, sleep,--he heeds thee not, yon Sylvan wild
Munching the russet apple to its core.