GAMBLEŘI

Windsor, Ontario, Kanada

 

(bába, 82 let)

 

Stepovala před Casinem již za deset minut devět. Horké windsorské slunce olizovalo prosklené stropy mrakodrapů a prohřívalo pompézní fontánu.

„Takový krásný kasíno,“ pomyslela si bába. I tu díru na krepsilonových kalhotách na gumu si zaštepovala.

Když si k tomu vezme tu bílou halenku se slony, hned vypadá poměrně noblesně a třeba tam i někoho sbalí. To se ovšem nikdy nestalo. V objetí jednorukého bandity obvykle strávila několik hodin dokud se jí nepodařilo prohrát připravenou dvacetidolarovku, padesátidolarovku a jednou i celý důchod. Cestou domů pak spekulovala: No vždyť se toho zase tolik nic nestalo. Žrádlo v ledničce mám, něco mi dají děcka, a příště to zase vyhraju zpátky. Občas vyhrála. Bankovky si pak nacpala do peněženky a vnouřatům nakoupila všelijaké plastikové hračky, trička s nápisem i bez či omalovánky v Dollarama (Vše za dolar!). Dnes, ve středu devátého srpna, ovšem pevně věřila, že se to stane. Dnes, určitě, ale určitě dostane JACKPOT! Kolik? Hodně. Nejméně třicet tisíc dolarů. To se musí stát hlavně z toho důvodu, že těch třicet tisíc tam určitě za poslední dva roky nastrkala. Takže jako v bance. Uložit, a pak jednou, vybrat i s úroky!

V devět nula nula chlapec v livreji odemkl hlavní dveře. Prosklená chodba vrhala prasátka takové velikosti, že by se dala bez přehánění nazvat prasaty.

„Dobré ráno, Glendo,“pozdravil.

„Tak hodně štěstí!“

Souhlasně přikývla a rozběhla se ke SVÉMU videoterminálu.

 

+++

 

(Marie, 50 let)

 

Marie zasunula bankovní kartu do stroje. Třešinka, třešinka, třešinka. Ano, to je ono. Tak tady dnes vyhraje. Úplně to cítila v kostech.

„Hoď mi sem rum a kolu,“mrkla na servíra.

„Jistě paní. Hodně štěstí.“

Jo, štěstí. Spíš prachy, ty bych potřebovala. Abych si mohla konečně koupit nový auto. Nebo pračku. Nebo splatit VISA kartu. Jo, na to plat sekretářky nestačí. A sama ženská?

Hlasitě si povzdychla. Cink cink cink! Tři třešinky! Hurá! Padesát kreditů! Teď může hrát ještě nejméně půl hodinu. Elektronické ovoce jí tak zvedlo náladu, že na moment zapomněla na strasti všedního života. Přece: co je na tom hraní tak špatného, když u toho nemusí myslet na toho pitomce, co jí vyměnil za novější prototyp ženského těla, na podělanou práci, kde musí datlovat do klávesnice osm hodin denně a na špeky hromadící se na zadku v jednolité mase pomerančové kůže. Ale teď ne! Teď ne! Teď je jenom ona a automat! A dostala třešničky! Teď určitě přijdou švestky! A potom Jackpot JACKPOT! Třicet tisíc!

 

+++

 

(hajzl, 56 let)

 

Teď už to stejně nemá cenu. Teď už se nemusim nějak žinýrovat. Žádost o rozvod a nazdar. Prej kvuli gamblu. Hovno. Celejch dvacet let jsem jí podporoval a co, že si vobčas zahraju. To přece dělá každej. A včera jsem pět stovek vyhrál. Sice jsem je tam zase nastrkal zpátky, ale teď už je to stejně všechno jedno. Aspoň se tu může kouřit. Teď když tu mašinku tákhle jako pohladím a teď udělám na displeji kroužek, tak... sakra. Musím to udělat víckrát. Včera to fungovalo. Dostal jsem tři blesky a hned pětistovka. Ale musí na tom čověk trochu zapracovat. Někdy to trvá i osm hodin, než vyhraju. Někdy taky nevyhraju vůbec, ale to nevadí. Vlastně teď už je to jedno. Dyť sou to jen peníze. Nejlepší by fakt bylo bydlet někde v lese ve stanu, aby mě tam nevotravovala nějaká blbá manželka, která chce akorát prachy. Prachy budou, my nebudem. Čověk si má užít, dokud to de.

 

+++

 

(John White Horse, kmen Blackfoot, 24 let)

 

Tak fuck dvacku tam kurva dám shit shit dělej hoď mi na cigára....

DING DING DING DING DING

JACKPOT!!!!!!!!!!!

 

+++

 

„Třicet tisíc!“

Servírovi málem vypadl tác z rukou. Tohle se tu už dlouho nestalo.

„Congratulations!“

John Whitehorse neartikulovaně zahýkal a spadl ze židličky. Takovejch peněz! Takovejch peněz!

„Chcete to vyplatit v bankovkách nebo převést na kredity?“

„Dyť jsem kurva teprve přišel! Teď to teprve roztočím! Hoď mi sem skotskou na ledu, nemíchat,“ rozkřikl se velkopansky a rozhlédl se po okolostojícím davu. Většina mužů a žen obdivně tleskala, gratulovala, a plácala Johna po hrudi. Jeho výhra jim ukázala cestu. Naděje. Takhle se to dělá. Do pár minut se rozeběhli ke svým strojům. Dneska je LUCKY DAY. Určitě se to otře i na ostatní. Bába koutkem oka zaregistrovala, že se nějaká vetřelkyně (fialová trvalá, kostěné brýle, patinová kabelka) přibližuje k JEJÍMU automatu. Rychlým krokem se vydala do boje.

„Tady hraju já!“ odstrčila rivalku.

„Máš to nějak rezervova.... Mami?“

„Marie? Co tady děláš? A co ta paruka?“

Žena se afektovaně uchichtla.

„Hodila jsem se marod z práce. Chtěla jsem si trochu užít, znáš to, dneska hraju jenom s dvackou a už jsem tady hodinu. Dostala jsem dvakrát třešinky a jednou melouny. Ale sakra, ten Jackpot měl bejt můj! Na tý kraksně jsem hrála v sobotu a nic.“

„No dyť vo nic nejde, ne? Hraní je fajn zábava a když to má člověk pod kontrolou...“

O té půjčce u lichváře se nezmínila. To přece splatí hned jak vyhraje. No problem.

„Hele, támhle hraje brácha!“

Bába zbystřila shrbenou postavu, která roztáčela kola štěstěny na dvou automatech.

„No jo, a hraje dva, tak to má určitě dobrý. Pojď se podívat, jestli vyhrává?“

Hajzl měl velmi, velmi dobrou noc. O svoji dnešní výhru (šest set dolarů) se spravedlivě rozdělil se sestrou i s matkou. Takže celkem vlastně prohráli jen něco přes tisíc. A přitom v Casinu strávili skoro deset hodin! Tak to už se i vyplatí, ne?

 

+++

 

Když opouštěli zlatou budovu, windsorské slunce již dávno zapadlo. Vyhřívalo teď třeba jiné Casino, na opačné straně světa, kde mají hráči stejné štěstí jako v Ontáriu.

„Koupíme si po cestě Kej Ef Cí?“ zeptala se Marie bratra. Jeho oči byly kalně rudé, to z toho umělého osvětlení.

„Já už nemám žádný drobný.“
„V pohodě,“ usmála se bába a z tajné kapsičky v kabelce vytáhla zmuchlanou POHOTOVOSTNÍ desetidolarovku.

„Good luck, John White Horse,“ svorně ještě pozdravili Johna White Horsea, na jehož přístroji svítila písmenka CREDIT LEFT...3 500$.

 

Tak špatně jako on na tom tedy ještě nejsou!

 

---