Já ? Nebo Nejá ?

Snad jsem se potřeboval vymluvit, nebo odreagovat, nebo co...
Já nevím, radši s tím už pryč...

Pavel se ráno probudil celý spocený, ale jako obvykle vstal, šel se umýt a obléknout. Potom si šel udělat do nově vybudované kuchyně svoji snídani. Nakonec se k jídlu posadil, ale neochutnal ho. Venku začalo být horko a jemu se chtělo jít na plovárnu, vstal a vyšel z domu. Asi v půli cesty si vzpomněl, že nemá plavky, a tak se otočil a vrátil se domů. Vzpomněl si dokonce i na mýdlo a ručník. A šel podruhé směr plovárna. A začal přemýšlet. Tak nejdříve bych měl změnit to, jak vypadám, to nebude nic těžkého. Začnu chodit do posilovny, nebo budu běhat, ale co mysl? Měl bych se odnaučit souhlasit se vším, musím dokázat říci ne. Musím říci co si myslím, a to každému, došel na plovárnu a slunce už nechutně pálilo. Došel až k baru. Mám si něco dát? Trochu by mi to rozvázalo jazyk, ale... ...tohle já nechci, už ne, a ani to nedokážu, musím si pomoci sám, bez nějakých pomocných prostředků, ale nemám teď na nic náladu, zrovna teď se mi všechno hroutí pod rukama, pod nohama, pod hlavou, i v ní... ... musím to všem říci, musím, prosím Tě čtyřlístku, prosím, vymaž to co v hlavě nosím, buďto láskou čistou, nebo kulkou jistou... ... A tak jsem vstal a řekl to všem, ale nikdo mě nepochopil. Vše co jste mě naučili mi je teď k ničemu, když tomu ani Vy sami nevěříte... Jen to, aby mě pochopili, alespoň to, když už je nemůže mít...

---