Písmák Pomsta
Držel v ruce obrázek své ženy a po tvářích se mu valily slzy jako hrachy. Díval se jí přímo do očí a vzpomněl si na ty všechny chvíle, které spolu strávily. Najednou mu přišlo všechno absurdní a směšné, převalil se na posteli až pod ním zapraskala. Viděl teď co dřív neviděl, bylo mu jí líto, ale jen chvíli.
Anděl smrti
Pomalu jsem se šoural po úzké pěšince z trávy. Měla takovou zelenou barvu, že tomu oči ani nechtěly věřit. To mě ale nepřekvapovalo. Vůbec nic už mě nemůže překvapit pomyslel jsem si a zrychlil abych došel včas.
CESTA
Je tma a kolem spíše tušený, než viditelný prostor. Je to takový divný pocit být ve tmě, která je spíše než opakem světla jejím zákonitým popřením. Připadá vám, že světlo vůbec neexistovalo a tma vámi prostupuje jako všudepřítomná věc. Kolem vás je neprodyšné ticho.
DOPIS
Je večer. Vrátili jste se právě z práce. Prožili jste bláznivý a neustále někým vyrušovaný den. Takový den - blbec.
Na dobrou noc
Dobrý večer. Jmenuji se Frank. Jak dál ptáte se. To je zbytečné, abych vám říkal své příjmení – stejně mne neznáte a asi nikdy nepoznáte.
Co mne napadá u písmenek
A – To je začátek abecedy. Začátek a konec je jediné, co je jisté. A jako auto, A jako Atlas – cestování. Nic jiného.
Cesta metrem
“Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají“ ozvalo se z jednoho z tisíce reproduktorů v jednom z tisíců vagonů metra. Všechny dveře se s třísknutím zavřely naráz. „Příští zastávka Florenc – přestup na metro C“ a vozy se rozjely. Z okna byly vidět záblesky od kabelů, které přes své stáří zatím jen pouštěly „pár ampérů“ přes své zpuchřelé vnitřnosti.
K & K
Probudil se z horečnatého snu, zvedl se a popošel ke svému jedinému oknu. Otřel si z čela studený pot a podíval se ven. Venku bylo psí počasí, pooring with cats and dogs, etc. Hromy stíhaly blesky, ač jsou asi milionkrát pomalejší.
Anděl
Když se snáší noc na střechy mého vězení, padá na mně žal. Tohle si opakoval dnes a denně. Šel se podívat, snad pokochat, z okna. V dálce, přes zamřížované okno, viděl pole.
To poslední od muže natolik šíleného aby chtěl žít...
To poslední – od muže natolik šíleného aby chtěl žít
Jednoho dne ráno jsem se probudil. Teda neprobudila se má fyzická stránka, protože ta byla už několik hodin mrtvá. Ale tak proč se moje já, moje něco jako duše, pohybovala nad svým tělem a přemýšlela jako obvykle. Asi je něco na tom, že po smrti se dá existovat.
Pravda
Podíval se na podlahu. Zdálo se mu, že se mírně vlní, ale to bylo asi tím, že skoro dva dny nespal a měl v sobě tolik alkoholu, že by to stačilo na zabití dvaceti abstinentů. V hlavě se mu teď honila spousta nových věcí, nevěděl nad čím přemýšlet dřív. Chtěl toho spoustu, ale ničeho nedosáhl.
Zapalovač
Zapalovač
Ozval se zvuk na hranici slyšitelnosti a dveře se zavřeli. “Héj, to je katastrofá” prohlásil Etlik. “Hele, nechci Ti nic říkat, ale jestli teď nevystoupíme, tak na další zastávce budeme muset čekat skoro třičtvrtě hodiny” odpověděl jsem mu. “Počkej, já se zeptám”.
Sylvie
Sylvie
Henry se díval přes okraj zábradlí na zapadající slunce. Ten večer bylo nádherně. Obloha hrála barvami - přes oranžovou, nachovou až po zářivý purpur. A když už slunce zmizelo za obzor a poslední červánky odešli do svých měkkých peřin, tak vyskákali na oblohu hvězdičky.
Kdo za to může?
Když se ráno probouzíš,
nač myslíš.
Když jdeš spát,
nač myslíš.
Já ? Nebo Nejá ?
Pavel se ráno probudil celý spocený, ale jako obvykle vstal, šel se umýt a obléknout. Potom si šel udělat do nově vybudované kuchyně svoji snídani. Nakonec se k jídlu posadil, ale neochutnal ho. Venku začalo být horko a jemu se chtělo jít na plovárnu, vstal a vyšel z domu.
LÁSKA
Každý chceme prožít lásku, každý si tento cit chceme zkusit a v životě ochutnat toto rajskéovoce. Jenomže jevelmi obtížnévyjádřit nějakobecně, co vlastně láska je a jak ji poznat. A jaká je láska. Můžeme mít rádi sami sebe - být sobečtí.
DVA
Dva
Vyšli ven z učebny. Drželi se za ruce. Byli to Sam a Lucy. Každý to o nich teď už věděl.
Dopis
Dopis
Je večer. Vrátili jste se právě z práce. Prožili jste bláznivý a neustále někým vyrušovaný den. Takový den - blbec.
Cesta za sluncem
Žila byla jedna malinkatá myšička. Měla strašně ráda louky a ráda po nich běhala. Bydlela ale se svýma dvěma sestřičkami, jedním malým bratříčkem a svými rodiči ve velkém domě v ještě větším městě. Bylo tam sice krásně, bydleli na okraji města, ale louky byly stále více a více vzdáleny – město se rozrůstalo jako tma, která se krmí sama sebou… A ještě tam byl jeden velký, černý a protivný kocour.
Cesta
Cesta
Je tma a kolem spíše tušený, než viditelný prostor. Je to takový divný pocit být ve tmě, která je spíše než opakem světla jejím zákonitým popřením. Připadá vám, že světlo vůbec neexistovalo a tma vámi prostupuje jako všudepřítomná věc. Kolem vás je neprodyšné ticho.
Cesta metrem
Cesta metrem
“Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají“ ozvalo se z jednoho z tisíce reproduktorů v jednom z tisíců vagonů metra. Všechny dveře se s třísknutím zavřely naráz. „Příští zastávka Florenc – přestup na metro C“ a vozy se rozjely. Z okna byly vidět záblesky od kabelů, které přes své stáří zatím jen pouštěly „pár ampérů“ přes své zpuchřelé vnitřnosti.
Anděl smrti
Pomalu jsem se šoural po úzké pěšince z trávy. Měla takovou zelenou barvu, že tomu oči ani nechtěly věřit. To mě ale nepřekvapovalo. Vůbec nic už mě nemůže překvapit pomyslel jsem si a zrychlil abych došel včas.
Proč?
Proč .
Proč ke mně nechceš zavítat,
stále jsi jinde jen,
nechceš se na mě mile usmívat,
Co mne napadá u písmenek
A – To je začátek abecedy. Začátek a konec je jediné, co je jisté. A jako auto, A jako Atlas – cestování. Nic jiného.
Na dobrou noc
Dobrý večer. Jmenuji se Frank. Jak dál ptáte se. To je zbytečné, abych vám říkal své příjmení – stejně mne neznáte a asi nikdy nepoznáte.
Pro opravdu otrlé - á la Bukowski
To poslední – od muže natolik šíleného aby chtěl žít
Jednoho dne ráno jsem se probudil. Teda neprobudila se má fyzická stránka, protože ta byla už několik hodin mrtvá. Ale tak proč se moje já, moje něco jako duše, pohybovala nad svým tělem a přemýšlela jako obvykle. Asi je něco na tom, že po smrti se dá existovat.