Zdenda

     \"Dobrý den, jmenuji se Zdenda a všichni co mě znali osobně, mi říkali Zdenda. Jeden soused mi sice říká podivín, ale už brzo si s ním o tom promluvím.\" \"Bydlím v našem městečku, jehož jméno bych zde nerad uváděl, protože jisté organizace jako např. CIA, FBI, KGB, SWAT, URNA a jiné podobně zaměřené spolky, by mne během krátké chvíle poctily svou návštěvou, o což vážně nestojím!\"

 ........Potemnělá chodba (těžko by jste hledali osvětlenou v domě, kde bydlí Zdenda) ožila. Na jednom konci ze dveří vylezl starší shrbený stařec a šouravým krokem ....noha, berle, noha, berle... se vydává na druhý konec chodby, kde se objevuje další postava, která se najednou objevila, když vystoupila z výtahu (holt nikdo není neviditelnej). Když se postavy míjejí, je zde vidět jasný výškový rozdíl. Starý shrbený stařec stále hledí do podlahy a v duchu si myslí: \"Ty jeden podivíne zasranej, co si o sobě myslíš? Nejraděj bych tě umlátil mou milou berličkou!!\"
Vyšší postava také skloní hlavu a při pohledu na starcovu pleš si v duchu myslí: \"Ty jeden zasranej plesnivej dědku, já ti jednou tu tvoji berli vrazím do prdele a pak ti ji nosem vytáhnu ven!!\"
     Za malou chvíli za sebou vyšší postava zamyká dveře od bytu a starý shrbený (opravdu místy plesnivý) stařec leze do výtahu.

     \"Áááá....konečně doma,\" uleví si Zdenda a sundá si kabát, který má místo podšívky neprůstřelnou vestu. \"Zasranej dědek, potkám ho vždycky, když jdu domů. On mi to snad dělá naschvál. Nevím, proč bych to měl ještě odkládat,\" pomyslí si Zdenda a se skříňky bere štípačky. Za chvilku už stojí před výtahem a jedním trhnutím otvírá výtahové dveře. Pojistný čep se odkutálí a Zdenda jedním čistým střihem přestříhává nosné lano výtahu. Výtah začal padat dolů, ale po dvou metrech ho zastavila pojistná brzda.     \"Kurvaaaaaaa,\" zazní ozvěna ve výtahové šachtě a Zdenda odchází do svého bytu. Za chviličku je zpátky a v zaměřovači své oblíbené \"dvojky\" hledá pojistnou brzdu. Ozve se rána, pojistná brzda je našrot a výtah opět nabírá rychlost a řítí se dolů. Zdenda se zase vrací zpět do svého bytu a když za sebou zabouchne dveře, z přízemí domu se ozve obrovská rána...... jako když urvaný výtah nadělá z nějakého zasraného plesnivého dědka hromadu zasraný plesnivý kaše.

     Zdenda se pohodlně usadil do křesla a zapnul si počítač. Automaticky se mu zapnul internet a Zdenda vkládá své uživatelské jméno: >Zdenda< a své uživatelské heslo: >masový vrah< a jeho oblíbená stránka, sice jednoduchá, o nějakém designu nelze hovořit, se mu zobrazuje na monitoru. Zdendovi se na jeho zjizveném ksichtě objevilo něco jako úsměv. \"Ale, ale kdopak nám to píše,\" brouká si Zdenda a kliká na poštovního klienta. V novém okně se mu objeví vyplněný formulář. Zdenda pročítá kolonku za kolonkou a už se těší, až zinkasuje bohatou odměnu za zadaný úkol. Odešli....kliká Zdenda na ikonu a vypíná počítač. Musí jít spát, protože zítra ho čeká nějaká práce.

     Je už noc. Sedím u okna a skrz poloprázdnou sklenku hledím na měsíc. \"Děvka,\" znovu opakuju a jedním hltem do sebe hážu obsah sklenky. Poté ji vší silou hážu proti zdi. Mezi zvuky tříštícího se skla se ozve další zvuk. Je to oznamovatel přicházející pošty. Vstávám (padám) ze židle a vrávoravým krokem jdu k počítači. Přečíst....klikám na ikonu.

Email
Od: Zdenda
Komu: někomu na dně
Předmět: prácička
Věc: Zdravím tě, ty na dně! Tak jsem dostal tvou zprávu. Takže ty chceš, abych oddělal tvou ženu a jejího milence? To jsi se obrátil na toho pravýho \"člověka\"!! Zítra se do toho pustím, tak měj připravený ty peníze, jinak si pak podám tebe!!!!
                                                                                                                                                           
S pozdravem Zdenda
P.S.: Jestli u ní narazím na toho jejího milence, tak to vezmu jedním vrzem, ale žádnou slevu nečekej!!!

Dočetl jsem zprávu a v klidu jsem usnul na židli.

Ráno 5.59 hod., Zdenda dobře mířeným hodem šrotuje budíka o stěnu, která bude za chvíli potřebovat novou omítku. Dělá to každé ráno. Nesnáší to zvonění, a tak vždycky minutu před zvoněním vstane a mrdne s budíkem o stěnu. \"Kurvo jedna,\" ještě za ním ukazuje zvedlý prostředníček, \"na mě si nepřijdeš!\" Ráno jako každé jiné. Zdenda vyskočí parakotoulem z postele a už stojí před zrcadlem. 
     Sundá si plynovou masku ve které spává a pověsí ji na věšák. \"Jóó....\" pobrukuje si a před zrcadlem zatíná svaly. Pár si jich při tom i natáhne a pak se odbelhá na záchod. Sedne si na prkýnko a čeká co bude. Zatím ze země zvedne časopis \"Guns and victims\" a s úsměvem si listuje. Když ucítí, že je o něco lehčí, tak se zvedne, použije smrkovou větvičku (protože je to pravej drsňák) a jde rovnou do koupelny. V koupelně si stoupne před další zrcadlo, nahodí drsnej xicht a svým zabijáckým nožem se jedním tahem oholí. (Pravej drsňák to dělá jedním tahem - Zdenda přišel o pár dcl krve, než se to pořádně naučil. Ale teď je v tom mistr a žádné další jizvy mu na obličeji už dlouho nepřibyly). 
     Potom drsňáckým kemrem dá svému účesu trvalou podobu a už se přesouvá do ložnice. Tam si pustí kazeťák, na kterém má nahraný svůj vlastní hit, na který je patřičně hrdý. Postaví se vedle postele a očima začne přejíždět řadu plechových skříněk, které se používají na vojně a které jsou označeny Pondělí až Neděle. Podívá se na kalendář, \"ale, ale, dneska je už pátek? a dokonce 13., to jsem zvědavej, co mě dneska pěknýho potká,\" a vykročí ke skříňce s označením Pátek. 

    A to už se z kazeťáku ozývá jeho oblíbená melodie. Začíná to jako naše národní hymna, ale slovem \"Kdé\", taky končí. Potom následuje Zdendův vlastní text: \"bunkr můj, kdéé bunkr můj. Bomby padaj po lučíínách, tanky hučí na skalíínách. V sadě číhá cizí zvěd, invazéé to na pohled. A to jéé ta krásnáá zéémě, zéémě čééská dóómov můůj, zéémě čééská, kde bunkr můůj.\" Potom začne v techno rytmu houkat poplachová siréna, do které Zdenda rapuje \"plyn-postřik-plyn-postřik--óó bejby!!!\"  
      Zdenda otevírá skříňku a háže na sebe oblečení. Kuklu na hlavě sroluje do čepice. Okolo krku hodí šálu, která vypadá jako nábojový pás. Oblékne si svetřík, kevlarovou vestu, neprůstřelnou vestu, vestu a nakonec přes sebe přehodí černý kabát, který má v podšívce hejkala. Vlastnoručně šité kalhoty ve stylu kapsáčů s několika vlastními vylepšeními a na nohy nasadí naleštěné kanady. Pak jde zase k zrcadlu a upravuje si kuklu na hlavě. 
     Zapíná si hodinky s bublinkovým kompasem a kontroluje přesný čas. Potom se odebere do kuchyně, kde má vchod do tajné místnosti se zbraněmi. Tajným tlačítkem uvolní vstup, odstraní nástražné zařízení a vstoupí. Menší místnůstka, kdysi spíž, teď ukrývá zbraňové systémy nevídané kvality a kvantity. Zdenda koumá, co si s sebou vezme na dnešní prácičku. Po chvíli má Zdenda plné kalhoty...... zbraní a se slzami v očích opouští svůj zbrojní sklad. Tak a jde se na věc.
     

     Zdenda opouští byt a po schodech se pouští dolů. V přízemí potká dělníky, jak vynášejí zbytky výtahu ze včerejší nehody. A to už stojí před domem a oči mu září, když spatří svůj dopravní prostředek. Jeho Modrý Brk. \"Ty můj Brku,\" zašeptá, když ho hladí po jeho lesklém laku. Zdenda se vzrušením zachvěje, až zarachotí zbraně, co má všude po těle (pár jich má i v těle, ale o tom bych se teď nerad zmiňoval). Zdenda celý vzrušený usedl do Modrého Brku a za chvíli po něm na ulici zbyl jen nadměrný kouř a spálená guma od pneumatik na ulici. \"Ani nepoděkuje,\" nadávají dělníci, kteří Zdendu roztláčeli. 
     Ale to už se Zdenda řítí po silnici první třídy k místu, kde bude dnes pracovat. Tenhle kšeft se mi opravdu hodí....reklama na internetu je účinná, dumá Zdenda a celý zpocený dotlačí Modrý Brk na adresu své budoucí oběti. Konečně si natankuju plnou nádrž, sní Zdenda a zatahuje ruční brzdu. Neztrácí drahocenný čas a vydává se po chodníčku ke dveřím překrásné vily. Najednou se prudce otáčí a běží zpátky. Za jízdy naskočí a dupe na brzdový pedál. \"Do prdele,\" poplive si přístrojovou desku. \"Ruční brzda nefunguje,\" nasraně si opakuje Zdenda, který na tuto maličkost vždycky zapomene. Brzo už si koupím novou, uklidňuje se a skrz čelní sklo, které má poškrábané od stěračů pozoruje, zda někdo nebyl svědkem této trapné situace. 

    \"Crrrrrrrrrr\" ozval se zvonek u dveří. 
    \"Kdo to je?\" s vyjeveným výrazem se ptá milenec. 
    \"Co já vím? Asi nějaký masový vrah,\" žertuje Pavlína. Milenec se směje a nalévá si další sklenku tequily. \"Hned jsem zpátky,\" pošeptá Pavlína milenci do ucha a háže na sebe průsvitný župan. Sbíhá dolů po schodech a otevírá hlavní dveře. \"Jej....to jsem se lekla,\" lekne se Pavlína a hledí na individuum co stojí přede dveřmi. Zdenda, který se už už chystal vykopnout dveře se podívá na Pavlínu v průsvitném županu a řekne 
    \"Jej.... to jsem se lekl.\" 
    \"Ty otrapo,\" vztekle odpoví Pavlína, \"Halloween už byl, tak vypadni ty debile\" a práskne Zdendovi dveřmi před nosem. Zdenda ještě zaslechl dupot na schodech a pak už nic. Pak už se jenom soustředil na situaci, která byla tak jasná. 

    \"Crrrrrrrrrr\" ozval se zvonek u dveří. 
    \"To zas bude určitě ten bezdomovec,\" postěžuje si Pavlína milenci. Ten neváhá a vrhá se dolů ze schodů (doslova), ke dveřím. Prudce otvírá dveře, doufajíc, že bezdomovce zaskočí, ale jen co jsou dveře dokořán, milenec pozná, co to je, dostat kanadou na solar. 
    \"Čekal jsem že mi přijdeš otevřít ty,\" sklání se Zdenda nad milencem a dumá, co na něm Pavlína vidí. 
    \"Co chceš ty hajzle,\" v křeči zamumlá milenec a z pusy plive kapky krve. Zdenda mu opět odpověděl kanadou a když milenec zařval
    \"auuuuu,\" krom kapek krve plival i zuby. 
    \"Další otázky?\" táže se Zdenda milence, který se kroutí na podlaze. \"Jsem prostě diplomat,\" pochválí se Zdenda a vydá se po schodech do ložnice a milence táhne za sebou, držíc ho za nohu. 
    \"Bum-auu, bum-auu, bum-auu,\" ozývá se ze schodů, to jak milenec hlavou klepe po schodech. 
    \"To jsi ty miláčku?\" zvědavě se ptá Pavlína a nakukuje směrem ke schodům. 
    \"Jó, už ti ho nesu,\" odpoví Zdenda jako by se nic nedělo.
Pavlína ve dveřích spatří Zdendu jak za sebou táhne milence a držíc se rukama za pusu, začne ječet. To je ale jekot, pomyslí si Zdenda. A to si ještě zacpává hubu. Pavlínin jekot probral z mdlob i milence, který se začal Zdendovi škubat z ruky. Zdendu už to pomalu, ale jistě přestalo bavit, a tak z kabátu vytáhl svou oblíbenou dvojku a strčil ji milenci do pusy. 
    \"Máš problém, bolí tě hlava!!!\" řekl a stiskl spoušť. \"Táhnu se s ním až nahoru a takhle to skončí,\" lamentuje Zdenda, a lituje, že mu ujely nervy a tak se připravil o hezkou podívanou co plánoval. Všude po schodech se válel milencův mozek a krev tekla proudem. Zdenda automaticky doplnil chybějící náboj a otočil se do ložnice. Na posteli seděla Pavlína a s hrůzou v očích se dívala ke schodům. To, co před chvilkou viděla, ji zarazilo tak silně (jako hrobník hřebík do její rakve o tři dny později), že dočista ztratila hlas. 
    
.......(Dále následuje Zdendův postup č. 8......znásilnění, znásilnění, mučení, týrání, znásilnění, pauza na cigáro, znásilnění, mučení, týrání, urážení, klení, amputace částí těla...přičemž oběť ztratí asi polovinu své váhy, první pomoc.....v případě, že ji poskytuje Zdenda se vyrovná mučení, zase pauza na cigáro, malby krví na stěnu, a nakonec oběť dorazí tím, že se jí zeptá, jestli chce rychlou nebo pomalou smrt).