Dokonalý obraz
Prosím Tě, sbal se a vypadni ven z mého srdce.
Vezmi kámen a prohoď jej pavučinou mých citů.
Stačí, když řekneš nebo uděláš něco, co zkazí tvoji dokonalost.
Zraď mne, pomlouvej, posmívej se, ubližuj,
Na lásku už stejně nevěříš, ne?
Vidím, že jsi překvapený. Taky sám sebe překvapuju. Normálně bych nepil, ne tolik, ale tenhle důvod chce asi pořádně vypláchnout. Hej, slečno, ještě dvě pivka a rum.
Zamyšlení
Cítím, že za chvíli to skončí.
Víte, svět a tak.
Celý totiž tak nějak zrychluje, jako běžec s cílem nadohled.
Nebo snad vrcholí jako divadelní hry, pak už jen opona a váhavý potlesk.
zimní
Noční město
Prázdná zastávka.
Mrazivé polibky zimy spalují rty.
Ze tmy slyšíš vlčí vytí.
Suvenýr z Ryhopského lesa
Svázaná z větviček,figurka dítěte,matky i otce,starého bůžka. Svázaná z větviček,co v lese najdete,zestárlá moudrostí,mi tajemství šušká.
O tvrdých kopytechválečných koní. O krásných bytostechco dřív žily v lese.
další z mnoha klišé
Vzpomínám
jak jsme spolu na měsícza úplňku vylia na upíry si hráliv brzce ranním nádraží
Vzpomínám
jak jsi mi jen tak ze srandypropíchla tělo lžícítu fotku jsem už dávnoněkde ztratil
Jaký je svět?
Jaký je svět.
Někteří z vás by na to zanedlouho stejně přisli, takže proč ne. Ptáte se, jaký je svět, a přitom máte odpovědi kdesi v sobě a kamkoliv jdete, nesete si je s sebou. Svět je děvka, která tancuje za pár slov v kruhu svíček a odhalí tolik ze své ošklivosti, kolik jen máte vůli vidět.
Cthulhu
Y´ai ´ng´ngah Yog-Sothoth h´ee-l´geb f´ai´ throdog uaah. Ogthrod ai´f geb´lee´h Yog-Sothoth ´ngah´ng ai´y Zhro. Ph´nglui mglw´nafh Cthulhu R´lyeh wgah´nagl fhtagn. Iä.
Světlonoš
Řítím se oblohou,toť pád z nebeské výše. Dík své nekonečné pýše. Má krásná křídla hoří.
Vyhoštěn za brány Nebes,proklínám jméno Boží.
Přestaň
Večer v dýmu vonné tyčinkyTě dělá jště reálnějšínež jsi kdy mohla býtzabalená v plášti z černého sametumatného lesku dýky si nikdo nevšímá
Držíš mou hlavu v dlaníchbolí nás to oba, ale jsme statečníTy víca do šepotu zaklínadla nevstupujížádná intermezza
Jsi se mnoucítím jak mě držíš za ramenoa odhrnuješ vlasykdyž zvracím prapodivné přízrakydo předem připraveného stříbra
Pokračuj, ať ten papírový Ježíšco ho máš nad postelíkrvácí za naše spasení. Nespojitě v celém definičním oboru.
Nicneříkající
Svět se mi točí před očima. Obousměrně. Houpačka a řetízkáč, znáte to. Přemýšlím, že asi začnu brát drogy, abych měl aspoň nějaké vysvětlenípro nové halucinace.
koloběh
Slza medu pomalu stéká po studené tváři,
hemžení mravenců v cukřence udává rytmus
televizní
vnc
Slzoplnnost
Oči jsou plné slz,
ne ze smutku, ale z kouzel.
Oči jsou plné slz,
proč jsem se pravdě tak dlouho vzpouzel.
Znechucená
Stojím nad umyvadlem s ústy dokořána marně doufám, že teď snad už vyzvracím všechny své podivné myšlenky a sny. Zase jedno zklamání. Vypláchnu si pusu vodou z kohoutku,která je asi tak nezávadná jako ropaa znechuceně odcházím do svého pokoje.
Snové deviace
Vrány do mne v noci zobouoči se jim blyští zlobounezměrný je bohů hněvmísto vody slzím krev
Ozvěnami zrůdných činůkaždou noc já znovu hynuteprv až když vzplane denzjišťuji že byl to sen
Na koních jsou čtyři jezdciostré meče konec věstíVálka, Nemoc, Smrt a Hladzase budu umírat
Požehnání kletbu skrývábudoucnost, co jasná bývádo tmy náhle oděla seBůh je hnusné podlé prase.
Inzerát
Hledám dívku s povahou ohněa ledově chladným vystupováním. Hledám dívku s andělskými křídlya s duší o odstín tmavší,než je tma v lese za bezměsíčné noci. Hledám dívku s očima z hvězdné moudrostia vlasy z kapek deště. Hledám dívku se rty z podmořksých korálůa s tělem upleteným z mlhy.
Zrcadlení
Byl jednou jeden člověk. Žil ztracený ve svých představách,v odrazu měsíce na vodní hladině,ve své bublině sebelítosti.
Jednou jej napadla myšlenka, že by nebylo špatné, všechno to změnit. Jenomže nevěděl jak, ani odkud by měl začít.
Dětství
Za okny se ve větrukymácí černá kostra stromus nímž jsem se kdysi dělil o své smutkyale kterému dnes už nevěřím
Za okny se v dálce z mlhynoří kus domu, kde bydlely další dětis kterýma jsem se kdysi bavil a smála jež dnes pro mne mají jen úšklebky
Za okny se ranním chlademodívá menší hřištěkde jsem trávil celé dnya na které jsem už rok nevkročil
Za těmi okny se v kapkách deštěodráží stín mého dětstvíjá tu sedím s pláčem na krajíčkua snad už posté mu dávám tiché sbohemkdyž snažím se dospět
Duch lesa
Kolem ohně je teplo - na první pohled
třesu se zimou a pozoruju ostatní
opilé vínem, vůní dřeva a chutní letní noci
je jich tak moc a já - jsem sám
Finty
Každý z nás v životě použil či použije nějakou fintu, ať již vědomě nebo ne. O tom není pochyb. Zjistil jsem ale, že mnoho lidí neví, co to finty vlastně jsou. Proto jsem se rozhodl sepsat tento článek, abych dostupné znalosti fintologie zpřístupnil široké veřejnosti.
Strašidelný
Straší mi v hlavěduchové knih, které jsem četlútržky nesčetných filmůa nejasné myšlenky minulých životů. Straší mi v hlavěminulost s budoucnostíi stíny paranoiefantaskní představy.
Straší mi v očíchvysněná místaobrázky z pohlednicbarva dnešní oblohy. Straší mi v očíchvize a rozcestí z pokřivených realitvěčný oheň, co vidívám ve všemtvář dívky ze snů.
Poslední z výkřiků
Šílenství je zdrojem sílykdyž svět na čtyři skládá se dílya odlesk měsíce v pavoučích očíchvylekal visící netopýry.
Země se zachvívá, země se chvějedo lidských srdcí vkrádá se beznadějejak jsme si ustlali, tak si i lehnemna věky věků po hlavě do závěje
Poslední výkřik, co pomalu odeznívánad prázdným městem skoro se rozednívájak asi trpěl ten poslední člověkco náhodou zaslechl jak smrtka si zpívá
Trn v oku 1
Stejně snadno, jako jste mohli přes den vSigernu nashromáždit malé jmění, mohli jste o něj vnoci přijít. A nejen o něj. Noc vulicích Sigernu byla nebezpečná i pro ty, kdo zní žili. Částečně kvůli válce cechů, zčásti to tak bylo odjakživa.
Andělé zaslouží zemřít
Andělé si zaslouží zemřítuž jenom proto, že nejsouprotože dávají falešnou nadějiprotože mi tě vzalijen abys ses k nim přidalalákali tě tak, že jsi s nima šli radějinež abys se mnou zůstala
Jestliže chytím andělařeknu mu, že tohle se nedělálákat a odnášet lidi tam nahoruaby tam zpívali ve sborua pak mu vytrhám pírečko po pírkuna každým jeho "ROZTOMILÝM" křidýlku
A pak mu ublížím
všeobjímající
nějak se dostala do mého srdceať již tloukla na brány či se plížila stínemvšak než přišla, nevěděl jsem, zda mohu vůbec cítittak krásná a čistájako nitro vzdálených hvězda stejně tak spalujícíhluboká, všeobjímající.
Nenávist
Spaluješ
Jediným pohledem spaluješ mosty mého sebeovládánía rozbíjíš nástrahy kolem mého srdcetisíciletý led taje ve zlomku vteřinyani on nedokázal vzdorovat ohni skrytém v tobě.
Nasládlá vůně parfému umocňuje smyslnost okamžikua zhoršuje můj nekonečný pád do zatracení. proč jsem tě jen musel potkat. proč jsem tě nepotkal dřív.
Slunce
Ty jedna odporná koule žhavé plazmykterá se živíš přeměnou vodíku v helium. Proč jen musíš osvětlovat místa,která by raději měla zůstat skryta. Proč mne musíš pronásledovat na každém mém krokua spalovat moji kůži každým svým dotykem. Proč oslepuješ mé citlivé oči,věky přivyklé na podzemní temnotu.
Můj pocit
A co deja-vu. Máte jej. Často. A nepřipadá vám to divné.
Experiment
Už se definitivně rozhodl. Půjde do toho sám, nikomu přece nemůže věřit. Pomalu spojil svou mysl spočítačem a dal se do práce. Chtěl udělat reálnou simulaci, proto začal naprosto od začátku.