Pozdrav z tábora

Ahoj, mami, tati a ségro.

Píši Vám z letního tábora, kde trávím už druhý týden. Víte, musím se Vám předem omluvit: že jsem odmítal na tento pobyt odjet, byla chyba. Měli jste pravdu. Naučil jsem se tady spoustu zajímavých věcí a poznal ještě více zajímavých lidí.

Začnu od začátku. A koncem to pak ukončím.

Takže.

Náš vedoucí se jmenuje Richard, holky mu mohou říkat Ríša. Jeho kolegyně jej ale, pro mě zcela nepochopitelně, oslovuje ty bejku. Dospěl jsem k závěru, že Richard, ačkoliv to skvěle maskuje, ztrácí přes den sluch. Čím více hodin je, tím hůře slyší.

Nevím, jestli se ho na to mám zeptat. Zjistil jsem to totiž zcela náhodně, když jsem si v noci kousek za chatkami zkoušel čerstvě naučené uzly. Fungovaly. Do dvou oček jsem chytil dva zajíce.

Richardova hluchota tehdy vrcholila. Poznal jsem to, když na něj jeho kolegyně v chatce nejprve mluvila, pak začala křičet a nakonec řvala jako by ji řezal vejpůl. A to se, prosím, vůbec nedomluvili. Pořád opakovala jen ty bejku, ty bejku…

Pak je tady paní Růženka: kuchařka, která jezdí na tábory několik desetiletí. Je to celkem milá dáma na úrovni. Aby nám neničila plíce, když dlabeme v jídelně, kouří raději v kuchyni. Oblíbil jsem si ji. Na rozdíl od souseda z třetího patra našeho paneláku, pije až po páté hodině. A když už ji viděli, jak si cvakla po obědě, s klidem zareagovala, že takhle zásada se týká jen kořalky. Fefrmincka je v dobré společnosti povolená.

Jak jsem uvedl výše, jmenuje se Růženka, ale říkáme ji Xena. Xena nepřemožitelná. Svými jídly totiž odrovná i toho největšího barbara. Některé na dlouhé hodiny. Ríša nám jednoho večera u táborového ohně, ještě než dostal mrkací tik, kterým nakazil i onu kolegyni, vyprávěl, že právě kvůli paní Růžence vznikl dvouhodinový odpolední klid.

Líbila se mi také morseovka. Naučil nás ji Michal zvaný Monoklman. Je to o něco starší kluk, než my. Za pár let se bude jistě živit tělem, to je jasné. Má velké bicepsy, omezenou slovní zásobu a umí si sjednat respekt. Ostatně, přezdívka mluví za vše.

Michal by dokonce možná mohl být i učitelem. Morseovku do nás natloukl brilantním způsobem. Každý den jsme museli umět pět písmen. Když ne, snědl nám kokina.

Mám se tady zkrátka fajn. Až na tu tisícovku, kterou jsem si příliš neužil. Jako dítě z dosahu rodičů jsem se chtěl urvat z řetězu a koupit si v automatu balíček cigaret. Bankovku jsem do něj nacpal (pravda, šlo to hůře) a čekal, až mi krabička vypadne. Nevypadla. Automat byl jen na mince a tisícovkou jsem ho ucpal. Bál jsem se trestu a proto vzal nohy na ramena.

Mami, tati, sestro, už se na Vás moc těším. A všichni moji noví známí také. Vyprávěl jsem jim o Vás. Ríša je zvědavý na ségru, Růženka na tátu a mamince zbudu já. Nemusí se ale ničeho obávat. Bude bez práce. Zpět přivezu spoustu čistého prádla. Jsem celou dobu v plavkách. Tak za pár dní.

Zdraví a líbá celou rodinu Jirka alias Gringo, co nezná bolest.