Terapie

„Tak vám pane doktore pěkně děkuju,“ durdil se v leže na otomanu spisovatel Vrána. „Spaní jste mi napravil, to jo, ale s psaním mám teď utrum.“

„To mi prosím vysvětlete, jaké problémy máte s psaním a jak to souvisí s naší psychoterapií?“ otázal se profesionálně klidným hlasem doktor Niederle a zvolna se napil ze šálku s kávou. Měl doma třítýdenní dvojčata a tak několik porcí silné kávy byly teď pro něj jediným prostředkem, jak při psychoterapii neusnout. Kdyby tak jeho klienti věděli, jak jim to kanape závidí.

„No nemám inspiraci, je šlus. Nemám o čem psát. Já vám spím tak tvrdě, že se mi nezdají žádný sny. Já se ráno probudím, sednu k počítači a nic. Není múza  - nebudou knížky. Jsem vyřízenej.“

„To chcete říct, že jste se dříve při psaní inspiroval tím, co se vám zdálo?“ zeptal se stále klidný doktor a udělal si krátkou poznámku do bloku.

„No jistě, vo ničem jiným jsem nikdy nepsal. Všecko to byly moje sny.“

„Počkejte, to mi chcete říct, že i Čtyřicet loupežníků, jste napsal jenom podle snu?“ vyhrkl doktor Niederle se zaujetím dychtivého čtenáře.

„No jasně, to se mi zdálo, když jsme byli na víkend u tchýně.“

„A Tři měsíce s Henrym?“

„To jsem měl angínu a vysoký horečky, panečku to byly sny?“

Doktor mírně svraštil čelo a podezřívavě pokračoval: „A Pohřeb v Ulánbátaru?“

„No to se mi zdálo v letadle, cestou na dovolenou do Thajska. Jó, možná vám to přijde nespravedlivý, že si někdo letí k moři a cestou se mu zdá sen, za kterej pak dostane cenu Aloise Jiráska, ale je to tak.  Všecko jsem napsal podle snů. To si můžou v literárkách klidně psát o tom, že mě životní moudrost vede od obsáhlých románů k intenzivnímu minimalismu krátkých próz. Hovno moudrost! Mám problémy s prostatou, tak se mi zdaj krátký sny. To je celej minimalismus. Jenomže teď je šlus. Jsem vyřízenej.“

„Nesmíte se na to dívat tak pesimisticky, jistě se s tím dá něco udělat,“ ozval se doktor Niederle, kterého doušek kávy opět vrátil do profesionálního postoje.

„To že teď dobře spíte je pro nás úspěch. Inspiraci pro psaní můžete najít jinde, ale kvalitní spánek ničím nenahradíte.“

„Jinde, jinde, to se vám to řekne. Ale povězte mi, kde má chlap jako já vzít inspiraci. Vždyť já nemám dobrodruženej život, neběhám za ženskejma a nejsem žádnej bohém. O čem mám prosím vás asi tak psát.“

Spisovatelovo lamentování doktora dopálilo: „Tak se musíte trochu koukat kolem sebe. Nemusíte psát zrovna o sobě. Ale víte co je kolem vás lidí, kteří mají pohnutý osud. Já to musím vědět. Mě s tím chodí přímo sem. Tady si lehnou. No ukažte pustě mě, já vám to předvedu,“ vyskočil doktor ze židle a vystřídal na otomanu překvapeného literáta.

„Tady se takhle natáhnou a spustí…třeba…třeba“, doktor Niederle chvíli hledal nějaký dostatečně obecný příklad, který by mohl uvést a spisovatel Vrána už sahal do kapsy pro notes. Nicméně ta chvilka ve vodorovné poloze unavenému doktorovi stačila. Tužku už pan Vrána nehledal. Bylo mu jasné, že z pravidelného oddechování mu námět k psaní nekápne

„Tomu se asi taky nic nezdá“, zabručel si pro sebe a rozpačitě usedl za doktorův stůl.

***

„Mistře, nemohla bych se tam jmenovat Renata, mě se to jméno vždycky tak líbilo,“ zaslechl doktor v polospánku povědomý ženský hlas.

A zastřený baryton odpovídal: „Ale jistě, vždyť je to přece váš příběh. Já stejně budu u všech postav měnit jména, to jen doktorovi do kartotéky to musím psát se vším všudy.“

Doktor Niderele překvapeně otevřel oči. Neudivilo ho ani tak to, že usnul ve své vlastní ordinaci, ale s překvapením koukal na dvojici sedící v družném hovoru u jeho vlastního psacího stolu.

„Á pane doktore,“ zahlaholil spisovatel Vrána, „mám vás pozdravovat od pana Šlezingera. „Tady od něj máte peníze za sezení a objednal jsem vám ho zase za čtrnáct dní. To vám je panečku zajímavej chlap. A tady paní Bobrovská, by prý přišla hnedka za týden, jestli se vám to hodí.“

Vedle evidentně spokojeného Vrány seděla nyní usměvavá neurotička paní Bobrovská. Tři dvousetkoruny ležely na papírové složce z kartotéky. Složka byla o poznání tlustší, než si ji pamatoval a za jméno Ivan Šlezinger bylo připsáno Záhada dospělého dítěte.