Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bukowski - revisited

13. 11. 2013
5
36
1130
Autor
Chinaski_OOP

Nic než malý pokus o představení díla Charlese Bukowského a nástin směru možné interpretace..

Kdybych byl vesnický kovář, nesrali byste se se mnou. Ale já jsem jen starý chlápek s několika prasáckýma historkama...“

 

Mám rád Zizekovu deskripci vládnoucí ideologie dneška, kterou on nazývá „decaffeinated hedonism“, tj. hedonismu bez kofeinu. Čímž chce říci asi tolik, že dnešní doba, jakkoliv se tváří býti dobou neomezených možností ve stylu „nevaž se! odvaž se!“, kde neplatí žádná tabu a kde můžeme být (konečně!) svobodní a plně sami sebou, je ve skutečnosti sešněrovaná poměrně striktními pravidly a omezeními. Tyto nepsané zákony působí hezky „pod pokličkou“ a tvoří konstitutivní momenty obecně sdílené reality. A čím lépe jsou zabudovány do chodu věcí, tím obtížněji je lze identifikovat a začínáme je vnímat jako naprosto přirozené, jako něco „co by ani jinak nešlo“.

Uvedu namátkou pár příkladů: Tabulku čokolády klidně každý den, ale bez cukru! Pít litry kafe, ale jedině bez kofeinu! Dát si piv, co hrdlo ráčí, ale ideálně bez otravné kocoviny! Oddávat se sexu kdykoliv dostaneme zálusk, ale hlavně, aby to byl bezpečný sex! Sedět 10 a víc hodin denně u počítače? Ano, ale pak si jít zaběhat nebo zacvičit do fitka! Vést válku? Proč ne, ale jedině bez možných obětí na naší straně! Zamilovat se (fall in love)? Beze všeho, ale proboha ne „bezhlavě“, jen ne „lásku až za hrob“! Vypadá to tedy, že všechno je dovoleno, ovšem jen s tou podmínkou, že je to předem zbaveno základu, který může být potenciálně nebezpečný. Lapidárně řečeno, vše je zařízeno hlavně tak, aby se na nás ten život „moc nepodepsal“, abychom se jím moc „neumazali“ a nebyli příliš unavení (na umírání...). „My vynalezli štěstí“, říkají poslední lidé a mžourají...Ještě se pracuje, neboť práce je zábava. Ale dávají pozor, aby zábava nevysilovala... Ještě milují souseda a třou se o něj: neboť potřebují tepla... Každý je důvtipný a ví vše, co se zběhlo....Hádají se ještě, ale brzy se smíří – jinak by si zkazili žaludek. Maličkou rozkoš na den a maličkou rozkoš na noc: zdraví však chovají v úctě.“*

Ať už jsou tyto provokativní věty věrným obrazem dnešní západní společnosti či nikoliv, jisté je, že životu a tvorbě Charlese Bukowského nebylo nic vzdálenější. On se naopak nechal „umazat a poskvrnit“ a kromě toho nám o své zkušenosti zanechal nehynoucí svědectví – své dílo. Nechci zde nikoho unavovat biografickými údaji o jeho životě – od toho tu konec konců je Wikipedie. Mým cílem rovněž není zmapovat vše co napsal, sledovat jeho literární vývoj a hledat v něm možné paralely s tím, co ho potkalo a co prožíval. Rád bych se pokusil o takový syntetizující pohled, spojený s představením hlavních témat jeho knih a rovněž i o nástin toho, co nám tím (básník) vlastně chtěl říci.

Žádný normální lidi tě nečtou? To doufám...“** O čem tedy Bukowski psal? Odpověď není zas tak triviální, jak se na první pohled může zdát. Psal o tom jak žil, chlastal, chodil na dostihy, píchal s kým se dalo, rval se, psal poezii, neměl prachy, zkoušel pracovat, chlastal, neměl s kým píchat, psal povídky, byl bez práce, chlastal... atd. Zapomněl jsem na něco? Už jsem říkal, že hodně pil a sázel na koně? Je evidentní, že jsou to poměrně monotematické příběhy. Pokud přečtete od Bukowského 10-15 povídek, nemusíte pokračovat, nic dalšího už se nedozvíte, je tam všechno. V tomhle ohledu ho nelze řadit mezi příliš invenční a kreativní spisovatele. V čem to teda vězí, proč navzdory tomu budete (nejspíš) hltat další a další? Nietzsche říká, že každé literární dílo je zároveň nepřiznanými memoáry svého autora. A jestliže má za něco stát, musí v něm být „něco víc“, než jen to, co autor sám zamýšlel sdělit. Bukowski na sebe v tomto ohledu prozradil nejspíš všechno, a to i věci, které se pravděpodobně nikdy nestaly. Ovšem to zásadní a důležité, co mu přineslo slávu a úspěch, je ukryto tak nějak mezi řádky, respektive u něj, mezi „flaškama od piva“. Jsou to jakési zmrzačené „perličky na dně“ a zůstává na čtenáři, aby je buď objevil a autora si zamiloval, nebo aby zůstal na povrchu jeho banalit a vulgarismů a nic nepochopil.

Jak už jsem naťukl, to co na Bukowském trvale fascinuje, je skutečnost, že žil přesně tak, jak psal a psal přesně tak, jak žil – „na nic si nehrál“. Z každé stránky jeho povídek a básní doslova dýchá autentičnost prožitého okamžiku. Nic není vyumělkované, přistřižené a učesané; jen syrová, často znetvořená skutečnost a odhodlání donutit čtenáře, aby také pocítil její horečnatý a nepravidelný tep. Bukowski nesnáší formalismus v životě, ani při psaní a nemá za potřebí se za to omlouvat: „Jen tak mimochodem, právě jsem si všiml, že nějak zapomínám dělat na konci vět tečky... Pokud to někomu z vás vadí, tak vemte bradavku a nacpěte si ji do šourku“ Jestliže Hemingway psal metodu ledovce, tak jeho styl lze přirovnat k dobře mířeným dávkám z kulometu. Krátké, úsečné věty, žádný zbytečný balast a žádné pokusy o falešné antrée. První věta je skokem do ledové vody, dobře mířenou ranou na bradu, kulkou mezi oči, hned po probuzení. „Barney ji ho vrazil do zadku, zatímco mě kouřila, Barney se udělal jako první, strčil ji do zadku palec, zavrtěl jím a zeptal se: „jaký je tohle?“ Anebo: „Je po špatném dni, kdy si uvědomíš, že to nikdy nedokážeš. Přijdeš domů ve smradlavých ponožkách, pár pomačkaných dolarů v peněžence, víš že zázrak se nikdy nestane...“ Po takovém úvodu se může stát cokoliv, nelze nečíst dál. Je v tom napětí a dynamika hodná filmového zpracování. Jeho slova a věty se jako mávnutím kouzelného proutku proměňují v sérii obrazů, tu vulgárních, tu šílených, tu banálních, ale vždy neomylně vtahujících čtenáře do děje.

Je v tom bolestná a přeci nezkrotná touha vypít kalich života až do dna. Nesmiřitelný vztek na všechny a všechno. Na zkorumpovanou vládu a etablovaný systém, kde se právě ti nejhorší dostávají nahoru. Na zasraný hipíky a revolucionáře, kteří „...by radši šli dělat ředitele firmy Schell, než vypalovat její benzínky. Ale protože nemohou to první, vezmou za vděk tím druhým“. Odpor vůči otupující každodenní práci, která vysává a zabíjí lidského ducha. Únava z nefungujících a vyčerpávajících lidských vztahů bez špetky radosti a naděje. Protože, „láska je jen mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality“. Vědomí smutného faktu, že je to nemusí být nutně „velké tragedie“, kvůli kterým člověk zešílí. Vždyť „kapající kohoutky a prdy z vášně jsou veskrze smutnější než smrt“. Žádná šance na zlepšení, „všichni jsme ve spárech stejného osudu“.

 

Oh yes:

there are worse things
than being alone
but it often takes
decades to realize this
and most often when you do
it's too late
and there's nothing worse
than too late”

 

Ovšem, aby nedošlo k mýlce, Bukowski, to nejsou jen deprese a chmury. Spíš naopak, jeho knihy jsou někdy neskutečně vtipné. Možná i proto, že se nesnaží nic kamuflovat, uhlazovat. Žádný „pečlivý vyřezávání tupou čepelí“. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, udělá obrat o 180 stupňů a zahrne vás sžíravou sebeironií. „Něco ze mě zůstalo alespoň v půl stu kurvev po celých státech. A žádná z těch ženskejch co sem opíchal mi nepomůže. A už vůbec mi nepomůžou ženský co jsem neopíchal... Socha Bukowského v Kremlu jak si honí péro... Bukowski a Castro, socha v Havaně zalitá sluncem a pokrytá ptačím trusem, Bukowski s Castrem vjíždějí na závodním dvousedadlovém bicyklu jako první do cíle – Bukowski sedí v zadu...Kdyby byl Bukowski opice, vyhnali by ho z tlupy... Je tam rozhodně hodně sexu, onanie a ego-masturbace. V každé druhé povídce najdete ženskou se stehnama na hroch, jak vrtí prdelí a usmívá se při představě pořádný mrdačky, která také na další stránce nejspíš nastane. Ovšem nikdy to není samoúčelná pornografie, Bukowski si i v nejdrsnějších scénách zachovává nahled a styl. „Hej ožralo! Tamhle ty 2 dámy tvrdí, že jste se je pokusil znásilnit... Pane strážníku, já bych se nikdy nepokusil znásilnit 2 ženy současně...“

V jedné ze svých knih píše o vyretušovaném obrázku Ježíše, kterému cenzor (ve snaze být politicky korektní) vymazal koule. Vyjdeme-li z této metafory, celé jeho dílo je v určitém smyslu ohnivým manifestem proti retušování nepohodlných skutečností života. Proti falšování a přikrášlování reality, vyprazdňování smyslu a oblbování všeho druhu. Bukowski usiluje o jakousi „de-disneyfikaci“ světa kolem nás, o to, „vykopat Mickey Mouse z našich hlav“. Chce své čtenáře donutit „otevřít oči a nenechat si déle srát na hlavu“. Píše pro ztroskotance jako je on sám, pro špinavé a opuštěné, tisíckrát zrazené a pošlapané, jejichž hlasy, jejichž příběhy, nesmí zaniknout. Nikdo nemá právo je „retušovat“. Proto tolik vulgarit, nechutností, násilí a slovních výkalů. Musí to být. A to nikoliv nutně proto, že by tak autor sám chtěl, ale protože realita prostě taková (někdy) je. Je nezbytné, aby to bylo řečeno nahlas. Uvolňuje se v tom obrovská emancipační síla, nastává katarze, člověk shazuje své okovy, opět se mu volněji dýchá. Sám Mistr to vyjadřuje po svém: „Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a přitom si pískat.“

Jméno Charlese Bukowského můžete často vidět onálepkované přízvisky typu „básník losangeleského podsvětí“ nebo „profesionální narušitel klidu“. Avšak on byl v jistém smyslu také kazatelem a prorokem. Jeho krví podlité oči neomylně rozeznávaly každý flek od rozlitého piva, který zůstal na rubu ubrusu honosícího se názvem Americký sen. Klíč k jeho pochopení leží ve větě „vytrvalost je důležitější než pravda“. Byl to alkoholik, rváč a filosof zaplivaných hajzlů a rozviklaných barových stoliček. Chlastem a psaním zaháněl bolest a utrpení, které denně vídával v utrápených tvářích svých bližních. Za nic na světě se nechtěl podvolit, odmítal se vzdát. Ať už by prohra reálně znamenala cokoliv, pro něj by to byla především zrada na sobě samém. Vynucené pokání ve smyslu: „Ó ano, omlouvám se velký a mocný světe, ty jsi byl vždycky v právu a já byl jen malé tupé hovado, jenž se ti vzpíralo jako neposlušné dítě...“ Byl to dobrý boj a dovolíte-li mi kacířskou myšlenku na závěr, kdyby z něj nezůstalo nic než Bukowského knihy, tak stál za to.

 

Bluebird:

there's a bluebird in my heart that
wants to get out
but I'm too tough for him,
I say, stay in there,

I'm not going to let anybody see you.

there's a bluebird in my heart that
wants to get out
but I pour whiskey on him and inhale
cigarette smoke
and the sluts and the bartenders
and the grocery clerks
never know that
he's in there.“

.

* Citace pochází z pera Friedricha Nietzscheho, konkrétně z jeho knihy Tak pravil Zarathustra

** Tahle, i všechny následující citace psané kurzivovou, patří Bukowskému. Jelikož se zde nejedná o odborný text, dovolím si neuvádět odkazy na konkrétní díla a stránky. Pokud kohokoliv z vás přepadne pochybnost o autentičnosti vybraných vět, není nic snazšího než si přečíst něco přímo od Mistra, kde na to dříve či později narazíte. Stojí to fakt za to:-D


36 názorů

FlashGordon
29. 07. 2014
Dát tip

Super počtení, díky.


hlavně si dejte bacha na červeného vrabce .-)


Ovšem jako spisovatel se uplatnil až v nějakých padesáti letech. Do té doby rozhodně nemůže být řeč o tom, že "to dělá pro peníze". Vždyť si stačí přečíst Faktótum, kde je kompletní výčet snad všech myslitelných podřadných zaměstnání, kterými musel projít.

Další věc: Bukův styl bych rozhodně nenazval drsným. Vždyť už třeba jen výskyt vulgarit není nijak závratný, jak by se možná čekalo. Mně ten styl připadá naprosto normální, běžný, zkrátka zaznamenávání nějakých událostí, kdy sem tam na čtenáře z knihy vyskočí nějaká úvaha nebo trefná myšlenka, postřeh. Na mě vždy nejvíce působilo, o čem psal, jaké výjevy zaznamenával a s jakým chladem je zaznamenával. Jako by vlastně nešlo o nic zvláštního, protože pro něj to byl prostě život, každodenní rutina. A nepřijde mi to stylizované. O jakých běžných lit. postupech mluvíš? Možná jsme jen četli jiné knihy, ale já tedy ve většině jeho knih vidím jednoduchý formát: jednotlivé epizody jsou kladeny vedle sebe bez zřejmého záměru gradace a dosažení pointy či vyústění (viz Faktótum, Poštovní úřad a nejvíce znatelné je to v Ženách). V tom nevidím nic stylizovaného, naopak si spíše umím představit, jak má vykouřenou už padesátou cigaretu a zatímco tohle píše, otvírá druhou vlašku whiskey. Jistou formou stylizace je už psaní samotné, ano, až k těmto úvahám to můžeme dohnat, já ovšem myslím, že je zcela zřejmé, co jsem chtěl vyjádřit.


StvN
19. 06. 2014
Dát tip

Skutečnost, že někdo píše drsně nebo že píše o ženských, neznamená, že je ve skutečnosti drsoň a že střídá holky. Jinak co jsem tak od Buka četl, tak podle mě píše normálně stylizovaně a používá běžné literární postupy. Ono to ve výsledku ani jinak nejde. Je to asi jako říct, že fotograf fotí bez uvažování kompozice, že řidič řídí bez znalosti řazení nebo tak něco. Můžeme se bavit, do jaké míry to je vědomé nebo kontrolované, ale to neznamená, že jeho texty jsou nějaké jiné než texty dalších autorů. On je svůj, ale ne tak, že by na to sral. On moc dobře věděl, že to dělá pro peníze.


oran
18. 06. 2014
Dát tip

ja bych si hlavne nepletl chinaskiho s bukowskym..


Norsko 1
18. 06. 2014
Dát tip

Zapomněl jsi na to, jak hodně psal o samotě


Bukowski je jedním z mála autorů, kteří ovlivnili můj život, zkrátka a dobře mě naučili uvažovat o určitých věcech jinak. Určitě je to autor zajímavý. Těžko ovšem o jeho díle napsat něco erudovaného, už jen proto - jak píše cihlářův učen -, že pokud by si to přecetl samotný Buk, tak by si s ním nanejvýš vytřel prdel - a možná ani to ne. Já když o něm uvažuji a přemýšlím, co se tak může skrývat mezi řádky a za vším tím chlastem a ženskýma, tak se cítím nepříjemně a trapně. Buk nedělal nic víc a nic míň než žil - a jako bonus to všechno napsal na papír. A my teď máme hodnotit a analyzovat jeho dílo? Je docela směšně snažit se analyzovat a chápat něco, co je životem samým, nikoli jeho stylizací či nápodobou. Ty knihy - to je Bukowski. Nenapadá mě jiný autor, který by o sobě prozradil tolik hnusu a bylo mu to úplně jedno. V každé knize, kterou jsem kdy držel v rukou je větší či menší míra nějaké stylizace či - řekněme - autorského záměru, u Buka ovšem nikoli. Tak je prostě jen čtěme a dozvídejme se, co je to "fakt" život.


blbost, blbost, blbost, B by si s tímhle cárem ani tu prdel neutíral, normálně by tě poslal do prdele, ani prát by se s tebou nechtěl ( ne že by to uměl -- byl to sráč, s plnou hubou keců a někdy ani to ne, je zidealizován a každý si ho ztotožňuje s Hankem, ale s tím měl společný akorát poblitý schody do bytu a pobrindaný triko od piva.... ) -5 bodů, můj příspěvek vystihuje Bukowskiho dvanáckrát líp .-p

 


hynajs
18. 11. 2013
Dát tip

nezajímavé čtení o velmi zajímavém autorovi 

se spoustou věcí nesouhlasím ("Pokud přečtete od Bukowského 10-15 povídek, nemusíte pokračovat, nic dalšího už se nedozvíte, je tam všechno")

mnohdy mi to příjde jako opsané doslovy, záložky, a to tak nešikovně, že je cítit ta kostrbatost, ta vytrhanost z kontextu

​to si musel psát do školy?

 

 


StvN
18. 11. 2013
Dát tip

Jen jsem něco vysvětloval vrabcovi. Jsi zbytečně vztahovačný. To by člověk nesměl nic říct. 


Hele, možná je to jenom můj dojem a jsem zbytečně vztahovačnej... ale zdá se mi, že jsem pana redaktora StvN něčím hodně nakrknul. Jinak si moc nedovedu vysvětlit, co to tady vypráví o nějakejch floutcích a podobně?? Husy jsme spolu nepásli, takže nevidím jediný důvod, proč se takhle navzájem titulovat...

Chápu, že ne každýmu se musí líbit, co jsem napsal (jasně, že to má mouchy a k dokonalosti daleko...), ale napsat konstruktivní kritiku a urážet autora, jsou podle mě dvě rozdílný věci.

Howgh

 

 

 


StvN
17. 11. 2013
Dát tip

Říkám jen, jaký jsem měl dojem za ta léta, co se k němu tady na Písmáku hlásili různí autoři. A to složení jeho obdivovatelů by opravdu odradilo kdekoho.


Já s timhle právě hrubě nesouhlasim. Zrovna u Bukowskeho jsou podle mě floutci tak mizivá skupina, že ji hravě předčí hlas lidí, který ho maj opravdu rádi. Tady prostě nevidim problém v marketingu. Hank někoho oslovuje a někoho ne. Ta první skupina o něm bude šířit slávu, ta druhá ho bude hanit (znám spousty takových), ale to je tak všechno. Z čeho se dostal nahoru? Prachobyčejnym zájmem lidí, kteří četli a bavil je. A tak to může bejt i dál. Nebo ne?


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Trochu jinak jsem to myslel. V mých očích, jakožto čtenáře, který dejme tomu Bukowského nikdy nečetl, může adorace různých floutků, kterých si řekněme nemohu vážit, Bukowského znevážit ještě před tím, než ho vůbec zkusím číst, ba dokonce může způsobit nechuť to vůbec zkusit.


Rozumim. Já tomu řikám prostě nepochopení. Někdo čte jen řádky a někdo to mezi. Jen mi nesedi ten tvuj výraz diskvalifikace v tomhle případě. Buď ho člověk pochopí, nebo si myslí, že ho pochopil. Ale nesetkal jsem se ještě s člověkem, co by ho nějak zprofanoval a "diskvalifikoval". Buk bude v ringu furt a dostane ho z něj jen nejkrásnější ženská ve městě :)


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Asi tak, jako náckové poškodili jméno Nietzscheho, nebo třeba tak, jako komunismus poškodil určitá slova jako například soudruh. Podobně, jako se poškozují poměrně pozitivní účinky marihuany. Jestli mi rozumíš. Jsou to jen příklady toho, když se vezme nějaká celkem fajn věc, ale skrze obraz, který vytváří masa lidí, která se k té věci přimkne a nějak ji interpretuje, se z té věci stává něco docela jiného. Mohu to rozvést, je-li potřeba.


Jak to přesně myslíš s tou diskvalifikací?


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Já ji viděl v antiku úplně náhodou. Vzhledem k jeho pověsti, nutno dodat z větší části tvořenou obdivovateli typu Chinaski tady na Písmáku, jsem si o něm myslel leccos. Ale jak jsem knihu otevřel a přečetl pár řádek, tak mi to stačilo k tomu, abych ji zakoupil a vůbec nelituji. Je škoda, že ho z velké části diskvalifikují samotní fanoušci.

Jo a posílej avíza.


Je modrá. Ta byla poslední co mi od něj chybělo, i když se tam ty povídky opakovaly s jinejma sbírkama (příběhy obyč. šílenství, paměti starého prasáka - někdo překládá jako chlapáka, a možná ještě nějaká další) Posmrtně ale teď vyšla ještě jedna sbírka. Už to bude asi fakt vaření z vody, co se toho vydání týče, ale jako fanoušek Hanka to musim dát :)

Příjemný čtení.


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Dík za reakci.

Mno, jestli kávu piješ, tak jistě víš, že u nás existuje spousta dobrých kaváren a existují i pražírny kávy a tak dále. Lidé u nás mají kávu rádi, takže předkládat v úvaze tezi, že se obecně říká, že kávu ano, ale bez kofeinu, je nesmysl. Je to jako z nějakého sci-fi. Já osobně jsem se s tímto tvrzením nesetkal a přišlo mi, že tahle myšlenka nemůže přijít z hlavy někoho, kdo kávu normálně pije. Takže proto.


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Vrabče, Nejkrásnější ženská ve městě.


Děkuji za všechny reakce, pozitivní i negativní. Na ty druhé zkusím ve stručnosti odpovědět.

to StvN -

1. asi máte pravdu, že ten úvod není nejlepší.. Souhlasím, že nejde moc do hloubky a možná víc zatemňuje než objasňuje co jsem měl na mysli. Mělo to sloužit jako odrazový můstek k vlastnímu tématu, tj. k Bukowského tvorbě. Ale teď vidím, že by si to zasloužilo samostatnou úvahu...

2. souhlasím i s tím, že to není recenze "podle učebnic"; vlastně to měla být spíš adorace. Bohužel takovou sekci jsem na Písmáku nenašel..

3. Jestli jsem ukázal co je "pod povrchem" Buka (jestli vůbec něco....)?  Já si myslím, že jo. Jestli jsem byl zbytečně korektní a při zemií? Já doufám, že ne. Jestli se to dalo napsat líp a s lepším švihem? Tak, určitě...

Jo a geniální závěr, že nepiju kafe, mě fakt dostal - asi od teďka  začnu pít čaj...

To Oran -

řekl, si to přesně - mým cílem bylo trochu rozepsat základní pocity, který ve mě Buk vyvolává, jak na mě působí... Snad i někoho inspirovat, aby si od něj něco přečetl.

 

 


a co od něj?


StvN
16. 11. 2013
Dát tip

Buka čtu shodou okolností teď. Nevim, kde jsem psal, že jsem viděl něco mezi řádky, možná mi to můžeš připomenout.


Máš samozřejmě pravdu, Stývne, heeeej. Nech tý logiky a běž si radši zkusit vyhulit si sám, tomu řikám brutální logika. Jak píšeš, že si Buka čet, a viděl si mezi řádky, tak na to ti řeknu, že asi tak velký suchý studený hovno. Zkus to znova :)


StvN
15. 11. 2013
Dát tip

Vrabče. Text je text. Skutečnost, že na to autor sral neznamená, že máme taky a skutečnost, že recenzovaný autor (Bukowski) nebyl "profesionál", ať už jsi tím myslel cokoliv, neznamená, že taková nemůže být recenze. Naopak. Recenze je vždycky recenze. Bukowski receneze patrně nepsal, protože na to sral, ale tady Chinaski na to nesere, protože se do receze pustil. Z toho úhlu se na to musí koukat. Jinak to psát nemusel a mohl doma plivat na zeď. A my, tedy když už to na Písmáku máme, nemáme posuzovat, jestli autor vyjadřuje smypatie nebo na to sere, ale máme koukat na to, jak se mu podařilo poprat s textem, dát mu feedback, možná radu a jít dál. To je prostě brutální logika. Nemůžu si pomoct. Je to tak:)


StvN
15. 11. 2013
Dát tip

Je to brutální to používání hlavy:)

Ale jinak jsi to orane napsal celkem dobře. Určitě o dost lépe než autor recenze. 


Jsem rád, orane, že si mě zas přijal :) Myslim, že to tady moc řešíte, zrovna u Buka si myslim že je to absurdní. Chinaski to vyjádřil dobře, já jsem to pochopil jako jeho osobní názor a vyjádření sympatií, ne jako profesionální kritiku. Slovy autora: "Polibte si prdel".


oran
15. 11. 2013
Dát tip

ten styvn je tak brutalne logicky. myslim, co jsem se tak o bukovi docetl, ze jediny clovek, se kterym nakonec nevyjebal, byla pouze jeho dcera, jinak na vsechny ostatni sral. at byl jakykoli, psal zajimave a ctive. jsou to esence vyjadreni pocitu. co se tyce toho, ze psal jak zil, tak jestli jsi to myslel jako, ze mel vnitrni vyjadreni stejne s tim, jak veci citil, tak jo. jestli to myslis po strance faktu, tak vsude jsem se docetl, ze byl dlouho panic, byl jeden velky uher a s tema zenskyma to ze zacatku nebyla taky zadna slava.

ja ho nejdrive zral, v dalsi fazi jsem ho nesnasel, neco jako tady vrabce :-D a pak jsem ho tak nejak zase trochu vic dospeleji prijal. coz by ale on mel samozrejme uplne u prdele :-). jinak text je to ctivy, asi tam jsou mouchy, ale to je mi taky nekde. citim v nem energii.


StvN
14. 11. 2013
Dát tip

Největší potíž tohoto textu, můj názor, spočívá v tom, že s tebou, jakožto čtenář Bukowského, nesouhlasím. Dobrá recenze, nebo glosa, nebo esej, spočívá především v tom,  že autor vystihne podstatu toho, o čem píše, že správně pojmenuje charakter a ducha díla. Čtenáře, který dílo nezná, zaujme a čtenář, který dílo zná, si řekne - jo, přesně tak jsem to taky cítil. Ale to se tady neděje. Podle mě cítíš, že za jeho psaním je něco víc, ale podle mě jsi to nepojmenoval. Píšeš dobře, že ty vulgarity jsou jen povrchem, pod kterým se skrývá víc, ale nepíšeš dobře, že si stačí přečíst deset, patnáct povídek a je v nich všechno. Tohle tvrzení je ostatně hodně ošidné v jakémkoliv případě. Tady to každopádně neplatí. A nějak jsem tu nikde nenašel náznak toho, že by ses podíval pod povrch. Místy mi to přijde nucené, jako bys příliš tlačil na pilu, což je úplný protiklad k tomu, jak psal Bukowski. Zklamalo mě, že se snažíš být svým způsobem korektní, zatímco bych čekal více volnosti a spontánnosti. Ostatně adorace je konkrétně v tomto případě nemístná. Dal sis s tím práci. Nenech se odradit od psaní. Ale zkus text hnát víc sám ze sebe, bez ohledu na potencionálního čtenáře.


Moc pěkně napsaný. Buk mě provází už od puberty. Když je všechno na levačku, nikdo mě nedokáže tak rozesmát a srovnat, jako on.

 


StvN
14. 11. 2013
Dát tip

První odstavec mě zaujal. Druhý odstavec s příklady a se závěrem: vše je zařízeno hlavně tak, aby se na nás ten život „moc nepodepsal“

 

Je ukrutný blábol. Po prvním odstavci, kde jsi psal: Tyto nepsané zákony působí hezky „pod pokličkou“

 

bych čekal ukázku těch, které působí pod pokličkou. Jako třeba že existuje svoboda projevu a smýšlení, ale lidé obyčejně myšlenky přejímají, což je právě to, co lidi svazuje, ale oni o tom neví, protože tak to je vlastně jakoby normální. Příklady tohoto duchu jsem čekal, a ne ty banalní trivilaity, které nakonec nejsou ani pravdivé. Nikdo nikde neříká, že kávu bez kofeinu. To je totální kravina. Je vidět, že kafe nepiješ. Tak nepiš o něčem, o čem nevíš, ne? Pivo bez kocoviny. Proboha. :)


lucifuk
14. 11. 2013
Dát tip

Perfektné!!!!!

Som Bukowského veľký fanúšik. Jeho odkaz si vystihol dokonale. Jeho tvorba oslobodzuje a strháva okovy.

Klobúk dole. Pred ním aj pred tvojim článkom.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru