Rozumová analýza citu - Nikola
Bez Sabiny mi připadal olomoucký byt prázdný a kouzlo, které sjejí přítomností prostupovalo všemi pokoji jako neviditelná, zvolna se kolíbající vibrace, bylo teď pryč. Sabina navíc, sotva co se vrátila zdětského tábora, odjela na dvou týdenní dovolenou do Říma se svým přítelem a několika známými. O rozptýlení vprůběhu červencového měsíce se však navzdory všemu, co se dalo tehdy vmém životě považovat za srozumitelné a jasné, postarala úplně jiná žena.
Nikola ještě na přelomu roku chodila sDominikem – mým nejlepším přítelem.
Rozumová analýza citu - Roman
Do hospody U Magora, jak věděl každý, kdo se pohyboval poblíž centra Olomouce a dostal někdy chuť popít ve společnosti studentské omladiny, se scházelo po zahnutém schodišti, končícím u dveří snápisem „Bar krásných lidí“. Na poměry olomouckých hospod spíše průměrně rozlehlý interiér se dělil na dvě místnosti: přední, kde se hned po levici každého příchozího nacházel bar, a zadní se sedmi stoly rozmístěnými do obdélníkové formace a průchodem do Jeskyně. Typická a vlastně nepříliš originální sklepní hospoda, jakých je vOlomouci knalezení spousty, se přece jen vyznačovala jednou zvláštností – uprostřed hlavní místnosti visel na zdi černobílý prezidentský portrét Václava Havla. Výmluvná extravagance tohoto seriózně uhlazeného předmětu, působícího na zaprášené zdi spavučinami vrozích jako skutečná pěst na oko, fungovala smimořádně vábivým účinkem, neboť téměř každý nový návštěvník podniku se nad Havlovou pofiderní přítomností alespoň pozastavil.
Olomoucké črty - Phoenix
Odešli jsme do Phoenixu, zaplivaného nonstopu kousek od Náměstí republiky. Bezprizorní, nehostinné místo, kde se čas nemohl zastavit, protože se tam vůbec nerozběhl, má zvláštní moc vydolovat z každého návštěvníka i poslední zbytky jeho nejskrytějších smutků. Zkušení opilci a feťáci, zhrzení životem a podvedení osudem, tady odhalují poníženou nahotu svých zraněných duší. Kdyby to šlo, kdyby vydrželi ještě několik piv navíc, svlékali by se dál, klidně až na kost, to už by si ale museli rvát z těla kusy masa a hrabat se ve svých vnitřnostech.
Rozumová analýza citu - Marie
Byla to přibližně polovina července roku 2012, kdy mi teta Běla nabídla, jestli bych se nechtěl přijet podívat na představení, které nacvičila sdalšími obyvateli Chvalčova. Na Chvalčov jsem vté době jezdil poměrně často a velice rád. Každá chvilka strávená ve vesnické prostotě, vnáruči všeobjímající přírody a klidu, mi dopřávala uvolnění. Přijížděl jsem si sem odpočinout a dočasně se odpoutat od problémů spojených směstem.
Hranice
I.
Za posledních osmatřicet let, během kterých se Ludvík snažil žít tak, aby byly všechny jeho činy vdokonalé shodě sjeho svědomím, snad neuplynul jediný den, kdy nepomyslel na první setkání se svojí ženou. Někteří muži často myslí na první sexuální zážitky nebo první projížďku vautě pořízeném za vlastní peníze, on si však na rozdíl od nich před očima promítá matnou dívčí postavu, jak se krčí na lavičce před budovou právnické fakulty. Jen co si ten výjev v mysli přiblíží, vybaví se mu detaily: především slzy stékající po její tváři – na ty pochopitelně nikdy nezapomene –, následují bílá, rozechvělá ramena a dlaně, do nichž padá hlava sdlouhými černými vlasy a tmavýma očima, plnýma beznaděje.
Zapomínání
Chci zpátky den,
kdy ses objevila,
bez varování,
odnikud,
Minulé životy
Už na nic jiného nemyslím. Jenom na tebe a na nás. Jako v každé fantazii, také u mě se většina představ formuje do podoby scénářů. Různě komplikovaných a různě reálných.
Minulý čas
A dál. Předpokládal jsem jednu nebo dvě vteřiny bolesti, to ostatně každý sebevrah, byl jsem na ni připraven, avšak žádná se nedostavila. První pocit bezprostředně po smrti připomínal vcucnutí vysavačové trubice. Jako nepatrné smítko prachu jsem byl pohlcen prudkou, všeobjímající silou, jež mě přenesla do jakéhosi bezčasí.
Amadeus
Snímky o klasické hudbě a jejích skladatelích patří spíše do kategorie raritních, zvláště je-li řeč o filmech vysoko rozpočtových. Vážnou hudbu nelze již několik desítek let považovat za převládající objekt společenského zájmu, proto je oscarový film zroku 1984 bezpochyby odvážným počinem. Formanova režijní vize, která prodělala od doby jeho československých filmů několik zásadních proměn a vAmerice se postupně zformovala vsoustředěný zájem o výjimečné jedince stojící proti systému absurdních zákonů, je vAmadeovi bezezbytku dovršena a jeho „mozartovský životopis“ zcela po zásluze představuje jeden zklíčových mezníků hollywoodského (nejen) historického filmu.
Pokud je řeč o historickém filmu coby vyhraněném kinematografickém žánru, nelze se vyhnout otázkám o jeho hodnověrnosti, autentičnosti a faktické spolehlivosti.
Člověk
Nerad měnil své zvyky. Čas mezi probuzením a usnutím připadal mu dojímavým způsobem jedinečný - a proto nedotknutelný.
Nicméně. Navzdory všemu vychýlil své myšlenky směrem ksobě samému.
Balkónová etuda (o dvou dějstvích)
I.
Stojím na balkóně a kouřím. Jenom hledím před sebe a nic a nikdo mě nezajímá - což považuji za přímo královskou disciplínu vzabíjení času. Náhodou jsem kdesi zaslechl, že úplně stejným termínem označují někteří herci divadelní herectví, hudební skladatelé symfonii a filmoví režiséři krátkometrážní film.
Božství
Pozoruji ženu, za kterou kráčí malý chlapec, nesoucí na zádech malý červený batůžek. Výjev ničím zajímavý a přesto mi okamžitě vytanou na mysli mé dětské procházky přírodou. Něco málo jsem si připravil na cestu, dal to do batohu a vyběhl za dům, kde se za mohutným kopcem rozprostíral malý lesík a ještě dále za ním domové městečko. Prošel jsem vždycky celým lesíkem napříč, sedl si na travnatou mýtinu a nekonečně dlouho pozoroval rozmanitě barevné střechy rodinných domů.
Královská fontána
Když Michal zjistil, že ho otevřené oči bolí méně než zavřené, rozhodl se vstát. Posadil se na posteli a pohledem přelétl celý pokoj. Replika porcelánového kohouta zvýstavy na Čeření 623 mu připomněla, že se má dnes zúčastnit důležitého večírku. Bude na něm jeho přítelkyně Anna a několik vlivných osobností.
6 vrahů
Jedné zamračené středy se sešlo vhostinci U zeleného vlka šest vrahů. Usadili se knejdelšímu stolu a objednali si láhev červeného vína. Jeden znich víno ze zásady nepil, ale protentokrát se výjimečně přizpůsobil ostatním. Zabili by ho, kdyby tak neučinil.
Kreténem zůstaneš
Už bezmála tři měsíce jsem podváděl svou ženu, abych u ní vzbudil větší zájem. Ona mě však nezačala ani podezřívat, což mě frustrovalo. Moje cizoložné manýry tím ztrácely význam a jí bylo očividně úplně jedno co dělám. Tak jsem ji jednou, když jsem se pozdě vnoci vrátil domů, probudil a řekl jí: „Spím sjinou.
Konkurs
Konkurs měl proběhnout ve staré tovární budově. Neestetické prostředí bylo vybráno cíleně. Seděl jsem vkomisi společně sdalšími čtyřmi výběrčími. Dělal jsem tuhle práci už přes dvanáct let.
3
Trojka je pohádkové číslo.
Loudal se městem - zdálo se, že bez záměru. Musel ještě koupit dlouhé lano a nabrousit nože. Příliš času mu nezbývalo, jelikož se začínalo stmívat.
TEREZA
Děti, které si doposud venku poklidně hrály, našli mrtvou kočku a nyní zamýšlely, co s ní. Stoupl si k oknu a mlčky je pozoroval. Nakonec usoudily, že ji na předem určeném místě zasypou kameny. Nepatrným kývnutím hlavy jejich plán podpořil.
Klub rváčů
Klub rváčů (1999)
Režie: DavidFincher
Literární předloha: Chuck Palahniuk
Scénář: Jim Uhls
Krátký film o zabíjení
Krátký film o zabíjení (1987)
Režie: KrzysztofKieslowski
Scénář: KrzysztofKieslowski, Krzysztof Piesiewicz
Herecké obsazení: Miroslaw Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz…
UŽ JE POZDĚ
Doma bylo mrtvo. Nikdo nemluvil. Nikdo se neodvážil. Jen já jsem se začal nahlas smát.
Papír
Celé tři roky usiloval o sepsání geniálního literárního díla. Měl za to, že pouze on je takového úkolu hoden. Psal o jednoduchosti a kráse lidského bytí. Všech těch tisíc devadesát pět dnů a nocí strávil za psacím stolem sneostrouhanou tužkou a potrhaným papírem v ruce.
Kompletní rodina
Seděli jsme vobývacím pokoji a hráli Monopoly. Byl jsem ve vedení, vtěsném závěsu za mnou 01. 02 s03-, 0- a 0- bankrotovali. Hráli jsme už více než dvě a půl hodiny a začínali propadat únavě, nikdo se však nechtěl vzdát.
Krátký příběh o andělovi
Ve chvíli, kdy jsem vkročil do předposledního kupé, už bylo příliš pozdě, abych se otočil a odešel jinam. Cítil jsem se ošizený o vlastní důstojnost; zůstal jsem stát na místě naprosto dovládnutý křečí a pocitem trapnosti. Kdyby se následně zprotějšího sedadla neozvalo podlouhlé: „Dobrý den,“ nejspíše bych pro svou bezvýznamnost ve vteřině zemřel. Odpověděl jsem a takticky se posadil na nejvzdálenější sedadlo.
Schéma života
Ráno mě jen zřídka kdy něco překvapí, ať už mluvíme o budíku nařízeném na pátou hodinu, ospalém pohledu do zrcadla či o zpoždění tramvaje. Co mě však dokáže značně vyvést zduševního klidu jsou oči mé ženy. Zdá se mi, že mají každý den jinou barvu. Dokonce občas pomíjím, že jsem ženatý.
Čtyři krátké nedodělky
Červ
Narodil se vprázdné popelnici vedle nedopitého krabicového vína. To se pro něj po dobu několika následujících dnů stalo jediným zdrojem potravy a konverzace. Vzájemně probírali svět tam venku. Trpkou příchuť a význam bytí.
Jako v deníku 2
Jednou, když jsem byl ve stavu takové té nealkoholní opilosti, jsem řekl kamarádovi o své situaci ve školním kolektivu. Nebyla dobrá, ale přesto jsem měl radost. Možná mě jen těšilo, že se mohu předvést se svým břemenem, možná mě duševně obohatila možnost konečně promluvit. Každopádně jsem mu za doprovodu smíchu řekl: ,,Poslední člověk, který mě nemá za blázna, je naše učitelka občanky.
Jako v deníku
Seděl jsem ve třídě a zjistil, že se potřebuji vypsat – jako vdeníku. Setřást ze sebe spisovatelskou perspektivu a ambice do budoucnosti. Ale nešlo to. Chtěl jsem psát tak jednoduše, aby mě to později samovolně omrzelo a abych si to také trochu znechutil.
Zastávka v grafomanských dimenzích
Seděli proti sobě; bez hnutí a slov. Byla to Mužsko-Ženská schůzka, tudíž žádná citová ulejvárna. Ale vté chvíli oba mlčeli, jako když je polijete benzínem a se zapálenou sirkou tancujete kolem. Žena měla dlouhé vlasy až po ramena, vočních důlcích modré pronikavé oči a pár centimetrů nad bradou pevné červenou rtěnkou zamazané rty.
JSEM TADY PRO VÁS
Příjdu domů a očekávám, že budu mít po dnešním nekonečném utrpení už konečně chvíli klid, ale matka s otcem si to zatím vesele a nerušeně rozdávají na kuchyňské lince. Hned jak mě matka spatří, strčí do otce, který z ní instinktivně vytáhne péro a zapne si poklopec, a hystericky zakřičí:,,Pavle, co tady děláš tak brzo. '',,Nevím, nějak se to uspíšilo,'' odpovím a bez sebemenšího zájmu o jejich odpornou nahotu projdu chodbou až do svého pokoje. Sednu si na postel a začnu přemýšlet co se zhnuseným dnem.