Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ticho

22. 12. 2013

1722

Autor

oran

Stoupal jsem po schodech. Seděla v patře, vedle vchodu jednoho z bytů, hlavu v dlaních. Bylo ticho. Jen chlad se odrážel v prostoru mezi schodištěm a zasahoval naše těla.

Zůstal jsem stát.

"Je vám něco?"

Sekundy ubíhaly, nepohnula se, pohyb se zdál jako to poslední, co by teď dávalo smysl. Jakoby vše došlo na konec cesty, jakoby se stalo to, co bylo smyslem a smrt byla normální a přirozenu reakcí. Lososi u pramene.

"Slečno." Sklonil jsem se.

Pomalu vzhlédla.

Krásný obličej, symetrický s jemnou kůží, otisk prstů, drobná ústa, oříškové oči.

Oči.

Mlčel jsem a díval se. Do minulosti příběhů, radosti, křiku a tiché bojovnosti. Dovolila vše, nic neskrývala. Jako dítě, beze strachu, otevřena čemukoli, co se stane.

Zůstal jsem. Odejít jsem nemohl a ona to věděla.

7 názorů

Oldjerry

04. 03. 2015

Dát tip

Nejsem slečna... jsem vdaná... špitla se sklopenýma očima.

To ovšem není kosmetická vada, snažil jsem se ji trochu odvázat a přehodil si penis do druhé nohavice. Mám (rovněž neukončeno, dokončete si sami...)

Něco schází, co by z toho udělalo uzavřený příběh. Možná jediné slovo... Takhle je to fragment něčeho, od čeho autor vstal, protože cítil nějakou naléhavou potřebu. (Proto asi taky přemisťoval úd)