ZBOŽÍ V AKCI

„Paní!“ Zaslechla Marie rozzlobený hlas. „Nestrkejte do mě!“ 
Když se ohlédla, nevěřila vlastním očím. Dvě postarší ženy se vzhlédly ve zboží, které bylo toho dne „v akci“. Cedule s nápisem: SLEVA! Ležela opodál na zemi. Bohužel v regále zel poslední kousek, proto se o něj dámy přetahovaly. Kolem nich kroužili jako hladoví supi další zákazníci, ale jak správně usoudili, neměli šanci, proto postávali v hloučku okolo a vše jen se zájmem pozorovali. Našli se mezi nimi i tací, kteří o tento kousek sice zájem neměli, ale dobře se bavili. 
Zejména dva mladíci přispěchali z jiného konce prodejny, jen aby o něco nepřišli a zápasící dámy vydatně povzbuzovali. 
Marie se pokusila vstoupit mezi běsnící zákaznice, ale nepodařilo se jí to.
„Paní, prosím vás…“ pokoušela se komunikovat, ale nikdo nereagoval. Rozhodla se, že zavolá vedoucí prodejny. 
„Proč bych to měla řešit a ještě nějakou schytat?!“ řekla nahlas. Zbytek přihlížejících souhlasně přikyvoval. 
Rychlými kroky chvátala ke kanceláři vedoucí. Procházela okolo mrazícího boxu, kde byla nabídka kuřecích stehen. „AKCE“ stálo na ceduli před chlaďákem.
Před nákupním vozíkem, který byl natočen tak, aby k boxu nemohl přistoupit nikdo další, stál muž. Vybíral ty nejlepší kousky a vkládal je do přistaveného vozíku.
„To snad není možné,“ kroutila Marie hlavou, když procházela kolem.
Za vozíkem stál totiž další vozík. Paní, které patřil, odebírala kuřecí balíčky z toho předchozího a vkládala do svého. Muž si ničeho nevšiml. Byl tak zaujatý přebíráním stehen, že ženu vůbec nezaregistroval.
„Procházel jsi okolo zeleniny?“ zaslechla Marie bavící se zákazníky, „představ si, že tam někdo vzal někoho stařeckou holí,“ řekl se smíchem jeden z nich. „Kvůli zlevněným paprikám…chápeš to? Já teda fakt ne!“
„Prosím zaměstnance oddělení zeleniny!“ ozvalo se náhle…zaměstnanec oddělení zeleniny…dostavte se prosím ke svému úseku…děkuji…“
Ke kanceláři vedoucí už Marie nedošla.

Naprosto zbaběle to vzdala.