Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMeteority 1
Autor
sutko
Prší.
ČIL
má Mário tie kamienky vo výklade svojho obchodíku.
Niektorí ľudia sa pozastavia a vypustia slová.
PREDTÝM
„Prepáčte!“
.
Roztvoril dvere, ľudia stíchli.
„Mám tu lásku?“
.
„Asi nie.“ povedala Šávetová.
„Áno!“
Ozvalo sa zozadu.
„Mám, mala by tu byť!“
„Tu som!“
„Kde?!“
„Tu!“
Ľudia na stoličkách otočili hlavy.
Mário i Miriam ušli von.
„Bolí ma brucho,“ posadili sa.
„Mario, prosím vás,“ našla ich Šavetová, „vráťte sa na predstavenie.“
„Pred predstavením som vypila veľa gaineru. Teraz ma tlačí.“
„Tíško.“ (držal ju za rameno)
„Hm?“
„U-ňu.“
(Objal ju.)
Cez rieku ušli až do hlbokého lesa.
Šavetová sa v tichosti posadila na stoličku a pozorovala ako miznú.
_
V lese sa nachádzali skalnaté kopce. Na stromoch šušťalo lístie.
Všetko od ihličia vyvoniavalo, kúsky trávy v borovicových hájoch. Močiare.
Padajúce šušky sa trieštili o kamene.
Terigali sa po skalách, „bacha!“, Miriam pristálo na hlave kukučkine vajíčko a celé sa jej tam roztrieštilo.
_
„Ježiši!“
„Videla si to, do riti?!“
„Čo?!“
Z neba spadol meteorit.
„Ale nič!“
„Čo?!“
„Nič podstatné – len nejaký meteorit padol, to nám nestojí ani za reč!“
„Ježiši!“
„No, veď!“
„Pane!“
„No veď, Pane Bože!“ Pozreli sa na seba.
Šušky sa dvihli do luftu. Vo vzduchu sa dymilo z ich končekov. Keď dopadli na kamene, roztrieštili sa.
Miriam na prst kvapla malá kukučka.
Horeli kríky. Všade dym a obaja videli prd.
_
V tichosti pozorovali prichádzajúce auto, boli ukrytí v maličkej diere, prirodzene vydlabanej pod koreňom stromu naľavo od auta. Nohami dopadla na zem jej matka v pruhovanom svetri, povyletovali do vzduchu jednotlivé kúsky prachu a udusili mravca.
Usmiala sa keď otočila hlavu do pravej strany.
...jej dcéra mala na hlavy také bobky... musela sa znovu usmiať, keď ju otočila do ľava
keď to videla.
Slnko sa vzďaľovalo.
Čoraz viac.
Až viac než Slnko, vytŕčali hviezdy a na hlavy ľudí svietil mesiac.
Hviezd pribúdalo. Niektoré dopadali na zem.
Ľudia ich zbierali do košíkov.
.
14 názorů
DavidPetrik
14. 02. 2014Text uvede format podobny antikodum. Takova alternativa by mohla byt svezi, kdyby obstala svemu ocekavani. Originalita ale neni bohuzel naplnena kvuli prazdnote jak pribehove, tak formalni: dialogy jsou povsechne, nedesifrovatelne a velmi obecne, ploche popisy realii (odstavec "V lese se nachazeli skalnate kopce") jsou poslednim hrebikem do rakve nadeje na osobity, novatorsky pristup.
Doporucuji se nespolehat pouze na nezvykly format, ale pouzit ho jako nastroj prozy a nikoliv jako pozlatko.
Fajn, super. Takze v dobrom myslene :)
(... lebo som sa zlakol, ze to bude nejaky typ tej posmesnej, abstraktnej reakcie....)
Mrknem to u teba.
StvN: Ale ved ja som to tiez nepovedal, ani tak nemyslel. Ale ani so slovickami sa uz dalej nebudem hrat lebo by som bol trapos, to bol asi fakt moj bullshit komentar, sorry zan. Prosecky: Tak preco tip?
Usporny styl ma neco do sebe v momente, kdy je to silny text. Tady je to trochu o nicem. Namisto, aby kazde slovo melo sve misto, tak jsou v textu citoslovce a prazdna mista. To je podle me chyba. Chce to mit namireno na cil. Chce to take vice poetiky.
Zvláštní text, ten úsporný styl psaní má něco do sebe. Celek je pro mě trochu efemérní a uniká mi, ale asi se ještě vrátím.