Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stopař

27. 02. 2014
3
24
665
Autor
Bonito

Důležité je tvářit se přátelsky. A nevypadat jako pobuda. Na výpadovce z Karlsruhe jsem nakročil jednou nohou do krajnice a zvedl palec v mezinárodně známém gestu.

Leckdo vám bude tvrdit, že stopování je nebezpečné. Já takhle projezdil celou Evropu, většinou sám, a nikdy jsem neměl problém.

Vždy ale dodržuji několik základních pravidel. Nejdůležitější je nenastoupit do špatného auta. Pokud ucítím marihuanu nebo alkohol, s úsměvem poděkuji a odmítnu. Už jsem si tak vysloužil několik peprných nadávek. Ale tady se svezl desetitisíce kilometrů bez jediné nehody. Nikdy nestopuji večer nebo v noci. A pokud mám z něčeho špatný pocit, neváhám požádat řidiče o předčasné vysazení. Pro případ agrese mám pepřový sprej a v záloze několik opravdu špinavých triků, které mi kdysi ukázal jeden ruský voják. Naštěstí jsem je nikdy nepotřeboval.

Před dvěma týdny jsem se vrátil z Benátek a usoudil, že do konce prázdnin ještě jednu delší cestu zvládnu. Zvolil jsem si Gibraltar, fascinující enklávu Spojeného království na jižní výspě Pyrenejského poloostrova.

Ráno jsem vyrazil z Olomouce a odpoledne byl na německých hranicích. Ale pak to všechno začalo jít na levačku. Stopnul jsem pohodově vypadajícího chlápka, co mě vzal do Karlsruhe. Řídil starší stříbrné BMW a pracoval jako grafik v menší reklamní agentuře. V autě měl čisto a vypadal celkem inteligentně. Povídali jsme si o vše možném, a když mi nabídl nocleh na gauči, přijal jsem. Žil sám ve stylově zařízeném bytě. Možná mě to mělo varovat. Ustlal jsem si v obývacím pokoji a celkem spokojeně usnul. Ještě nebyla ani půlnoc, když za mnou přišel. Nahý. Vysvětlil jsem mu, že nemám zájem. Vzal to v pohodě, ale hořká pachuť z téhle noci zůstala.

Ráno drobně pršelo. Na výpadovce z Karlsruhe jsem trčel skoro půl hodiny. Ale pak mi zastavil tirák. Paráda. Řidiči tiráků bývají v klidu. Tenhle dokonce ani nekoukal na video a nekouřil. Večer jsem byl kus za Lyonem.

Francii vlastně nemám moc rád. Není pravda, že by Francouzi neuměli anglicky, většina mladých mluví docela slušně. Ale jsou to bordeláři a své Renaulty a Peugeoty řídí často bezohledně. Francouzská krajina je naopak docela příjemná. Sotva jsem se vymotal z průmyslového předměstí Lyonu, okolí se najednou změnilo na přívětivě zelenou zemědělskou oblast. Mírné kopečky, kukuřičné pole a vesničky s nezaměnitelně venkovským rázem. Na noc jsem zamířil do hustého remízku asi půl kilometru stranou od vedlejší silnice. Šlapal jsem po úzké polní cestě a zkoušel si pískat Marseillaisu. Za blízkým kopcem zapadalo slunce a jeho šikmých paprscích dostala krajina mystický zeleno zlatavý nádech. Nádhera. Ještě tu zemi vezmu na milost. V remízku jsem se zašil za polorozpadlý krmelec, zalezl do spacáku a sledoval vycházející hvězdy.

Spal jsem sotva několik hodin a probudil se krátce po půlnoci. Na černé obloze stál měsíc téměř v úplňku a jeho světlo pronikalo skrz odumřelé větve i koruny košatých stromů. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co mě vzbudilo. Noční ticho rušil tichý zvuk blížícího se auta. Nebylo pochyb, že sem po úzké polní cestě někdo jede. Sakra. Nejspíš mladí milenci. Asi mi nebylo souzeno vyspat se klidně.

Za krmelcem jsem byl docela dobře schovaný, takže jsem vyčkával. Zakrátko jsem skrze listoví zahlédl temný obrys blížícího se vozu. Něco ale nebylo v pořádku. Auto, pohupující se po výmolech nepříliš používané polní cesty, mělo vypnuté reflektory.

Rychle jsem si spočítal, že je příliš pozdě sbalit se a zmizet. Auto dojelo ke kraji remízku. Vystoupil mohutný chlap, protáhl se a rozhlédl. Otevřely se zadní dveře, vystoupili další dva muži a vyvlekli ven třetího. Měl ruce spoutané za zády a přes hlavu tmavý pytel. Nevzpouzel se. Vše se odehrávalo v tichosti rušené jen šuměním listí, praskáním větviček a oddechováním mužů. Řidič vytáhl silný provaz a mně při pohledu na jeho konec vyschlo v ústech. Katovská smyčka.

Spoutaný zajatec stál nehnutě se svěšenou hlavou. Řidič mu navlékl smyčku na krk a druhý konec provazu přehodil přes silnou větev platanu. Jeho komplic lano zachytil, prudce zatáhl a připevnil ke kmeni. Nohy věšeného muže se tak ocitly asi třicet centimetrů nad zemí. Muž se probral z letargie a začal chroptět a kopat. Marně.

Hodnou chvíli sebou cukal, až jeden z mužů líně přikročil, uchopil ho za boky a silně trhl. Ozvalo se křupnutí a tělo oběšence rázem ochablo.

V silném světle měsíce jsem dobře viděl tváře všech třech mužů. Ti za okamžik beze slova nasedli do auta a odjeli. Celé to netrvalo víc než tři čtyři minuty.

Tělo oběšeného muže se mírně pohupovalo pod platanem a vrzání provazu se zdálo být stále hlučnější. Zhluboka jsem dýchal a bránil se nastupující panice. Když jsem se trochu uklidnil, pečlivě jsem zabalil věci a co nejrychleji vyrazil pryč.

Mohl jsem odejít kukuřičným polem, nebo zvolit polní cestu. Zvolil jsem cestu a bylo to nejdelšího půl kilometru mého života. Neustále jsem čekal, že se ze tmy vynoří auto se třemi muži. Nestalo se tak.

Spěchal jsem pryč po okreskách a schovával se pokaždé, když se blížilo auto. Naštěstí byl jen minimální provoz. Za svítání jsem měl v nohách skoro třicet kilometrů. Autobusem jsem dojel do Valence, severní brány Provence. Dál jsem pokračoval opět stopem.

Za tři dny jsem seděl kousek pod vrcholem gibraltarské skály a čerstvá bríza ke mně přes Gibraltarskou úžinu přinášela exotickou vůni Afriky. Společnost mi dělalo několik makaků, drzých fousatých opic s potměšilým výrazem.

Díval jsem se do tváří vrahů. Ale neměl jsem zájem o opletačky s francouzskou policií a nechtěl jsem se stát nepohodlným svědkem v cizí zemi. Předem mnou byly ještě tisíce kilometrů zaprášených cest, lezavých ranních mlh i ohnivých západů slunce.


24 názorů

Bonito
11. 03. 2014
Dát tip

Tangens_Omega36: Znám přísloví o skákání s hlupáky, skákání pro pírko, o skákání obecně a dokonce i o skákání žaludku. Ale ani za boha si nevzpomínám na přísloví o skákání do studny.

Flintu do žita určitě neházím. Věřím, že pokud se něčemu systematicky věnuješ, baví tě to a chceš se v tom zlepšovat, tak pokud nejsi úplný blb, výsledky za čas musí být vidět.

Každopádně díky za upozornění na Bohouše Krejzu, přečetl jsem si pár jeho povídek a líbily se mi.


Lakrov
04. 03. 2014
Dát tip

> ... paralela mezi potměšilým výrazem makaka a předchozím dějem vůbec není záměrná...

Taky mě napadlo, že je to jen má záliba v hledání souvislostí :-) Omlouvám se za připadné matení dalších čtenářů. Doufejme, že budou číst napřed povídku a teprve pak komentáře.


Bonito
04. 03. 2014
Dát tip

Lakrov: Přirovnání k hospodské vyprávěnce je velmi trefné. Ona to ve skutečnosti je jen hospodská vyprávěnka, nic víc. Žádný ambiciózní velký příběh.

Musím se přiznat, že paralela mezi potměšilým výrazem makaka a předchozím dějem vůbec není záměrná. Prostě mě to nenapadlo. Na Gibraltaru žije početná kolonie opic (magot bezocasý) a když se na ně podíváš, mají trochu potměšilý výraz. To je vše. Říká se, že autor není dobrý vykladač svého díla. Možná je to tím, že čtenáři v něm hledají mnohem víc, než tam skutečně je.

Díky za přečtení i za reakci.


Bonito
04. 03. 2014
Dát tip

Tangens_Omega36: „Kvalifikované“ výtky beru samozřejmě s rezervou, nelze se zavděčit každému. Pokud ale většina lidí napíše, že to stojí za houby, pak mají asi bohužel pravdu.

Nemám ambice psát cestopisné miniatury, chtěl jsem jen zaznamenat historku, kterou mi kdysi vyprávěl jeden stopující kolega.

Díky za rady i konstruktivní kritiku.


Lakrov
04. 03. 2014
Dát tip

Pro Tangens_Omega36 (ale i pro autora): > ...Co říkáš na ty opičky v závěru?...

 Zvířátka jsou mi milá, to je o mně asi všeobecně známo. Tady v nich spatřuji (snad kvůli zmínce o potměšilém výrazu) velmi nezřetelnou paralelu s předchozím dějem -- s tou ústřední akční scénou. Asi by se mi líbilo onu paralelu, tu podobnost mezi opičím a lidským chováním, jednáním, trochu zdůraznit. A nebylo by k tomu třeba, aby text zbytečně nabyl; zdůraznění té souvislosi si umím představit jako dvě nebo tři vhodně zvolená slova, která by ve čtenáři zesílila vzpomínku na předchozí francouzské drama.

Subjektivně podaný cestopis, k němuž se přikláníš při zařazování (či směru, jímž by mohly vést případné změny), může být celkem čtivý útvar, zvlášť pokud se autor ubrání nutkání zdůrazňovat v něm sebe sama, své postoje, činy apod.; dost toho o sobě (autor) řekne už jen tou subjektivitou.

Děkuji za avízo.


Lakrov
03. 03. 2014
Dát tip

Myslím, že je potřeba (třeba až při "revizi" textu) si rozmyslet, co chceš vlastně sdělit; čím ten text má být: Akčním příběhem? Scénkou z života? Návodem (varováním) týkajícím se cestování? Cestopisem? Subjektivně podaným cestopisem? V téhle povídce je skoro od všeho jmenovaného trochu a leckterý čtenář bude možná tápat, co bylo ústřední myšelenkou vedoucí k sepsání. Přirovnání k hospodské vyprávěnce (neber ho jako  hanlivé) mi přijde celkem trefné, protože ústní vyprávění bývá "postiženo" výše uvedeným balancováním mezi několika záměry.


Bonito
01. 03. 2014
Dát tip

StvN: Díky za přečtení i za reakci. Příště se pokusím výše zmíněných chyb vyvarovat.


Bonito
01. 03. 2014
Dát tip

Skarabea: Nebylo to napsané zase tak rychle. Ale vezmu si tvoji radu k srdci. Díky za přečtení i za reakci.


Bonito
28. 02. 2014
Dát tip

Tangens_Omega36: Ich formu jsem volil za účelem vyšší autentičnosti. Možná to nebyl nejlepší nápad, příště to pořádně zvážím.

Nemám toho procestováno zdaleka tolik jako chlapík z téhle povídky, ale stopoval jsem taky dost, i v cizině. Jen málokdy to bylo dramatické a nabídku noclehu jsem přijal dvakrát a vždycky bez problémů. Trochu paradoxně, devianta jsem potkal v parku v jen pár stovek metrů od domova.

Jsem moc rád, že alespoň někdo dokázal nahlédnout, že vypravěč mohl mít subjektivně dobré důvody prostě a jednoduše zmizet. Snad tohle pochopení není podmíněno zkušenostmi se sólo cestováním po cizině.

Chyby opravuji, jen s čárkou si nejsem jistý. „Když jsem se trochu uklidnil, pečlivě jsem zabalil věci a co nejrychleji vyrazil pryč.“  Gramaticky to vysvětlit neumím, ale podle „citu“ bych před a čárku napsal.

Díky za přečtení, reakci, upozornění na chyby a samozřejmě i Tip.


Bonito
28. 02. 2014
Dát tip

Prosecký: Helgi Brandari má pravdu, je to jen hospodská vyprávěnka a vata kolem nemá pořádnou vazbu na klíčové události. Příště si na to dám pozor, učím se :)

Namátkově jsem si přečetl jednu z tvých povídek a rozhodně nesouhlasím, že by polovina textu nedávala smysl. Jsem tady na pismaku jen sporadicky, ale tvoje práce mi přijdou vysoce nadprůměrné.


StvN
28. 02. 2014
Dát tip

Nema to zadnou formu. Zpocatku se to tvari jako fejeton, castecne jako uvaha. Nema to spad a trochu to vypada, ze se vypravec vytahuje, takze tomu schazi neco, co by ctenari umoznovalo s postavou citit. Souhlasim s helgi v tom, ze kdyby se vyhazelo to, co spolu nesouvisi, moc by toho nezustalo. 


Skarabea
27. 02. 2014
Dát tip

takto to dopadne, keď chce autor niečo rýchlo napísať, lenže text pôsobí urýchlene a strašne plocho

skús sa viac sústrediť na to čo chceš napísať a na to naozaj dôležité


Bonito
27. 02. 2014
Dát tip

Helgi Brandari: Ano, je to jen hospodská vyprávěnka. A ano, to ostatní kolem je jen vata. Zápletka se svědectvím vraždy je prostě příliš banální a rozvíjet samotný zločin jsem nechtěl. Ber to jen jako příběh zaslechnutý někde od vedlejšího stolu. Někdo viděl vraždu a rozhodl se ji nenahlásit. Některé důvody zazněly, jiné zůstanou skryty. Zásadní výtka ovšem je, že vata není dostatečně svázána se samotným zločinem. A to je skutečně problém. Takže díky za přečtení i za reakci.


Prosecký
27. 02. 2014
Dát tip

čau, Bonito. Helgi Brandari má trochu pravdu. je to takmtrochu hospodská vyprávěnka. Některé části nemají jasný smysl. 

Ovšem bojím se okamžiku, kdy se podíváš na nějakou moji povídku a shledáš, že tam nedává smysl polovina textu. 


Bonito
27. 02. 2014
Dát tip

Diana: Díky za přečtení i za Tip.


Bonito
27. 02. 2014
Dát tip

Prosecký: Nemusím doufám zdůrazňovat, že povídka je ryzí fikce, resp. pokus o zpracování jednoho klasického městského mýtu. Díky za přečtení i za Tip.


Tak nějak nechápu, jaký smysl měl v povídce ten nahý muž. Vyprávěnka do hospody zajímavá, ale jako povídka špatný. Spíš by to asi chtělo věnovat se větší část tomu zločinu a nevyprávět něco o nahém muži, když to tam nehraje žádnou roli, kort, pokud má povídka cca stránku. Ono když se vyhází ty nesouvisející věci, tak z toho nezbyde nic. No a potom jaksi nechápu, proč jako nenahlásí vrahy na policii? Nějaký stihomam? Nebo je sám zločinec? Tomu ses měl věnovat, ne nahému muži. Chlápka jsi totiž vykreslil jako někoho, kdo má všechno v malíku (vystoupí z auta při sebemenším podezření), jenže potom vleze k cizímu chlápkovi domů :-), tam odmítne sex :-). Človek by čekal, že je to nějaká parodie a bude to mít nějakou dohru... kdepak... střih ráno pršelo a je na silnici. Pak zase nějaká vata s týrákem, která nikam nesměřuje, a nakonec teda oznámíš, že viděl vrahy, oni jeho ne a tak je zcela logicky neohlásil na policii :-). Teda takovouhle slátaninu jsem snad asi ještě nečet, sorry. 


Diana
27. 02. 2014
Dát tip
Docela napínavé..*

Prosecký
27. 02. 2014
Dát tip

Kdo se jakoukoli formou dozví o trestném činu a neoznámí to, dopouští se sám trestného činu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru