Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHaruki Murakami: Kafka na pobřeží
Autor
Zordon
Haruki Murakami, je spisovatel, jehož tvorba mě již delší dobu lákala. Nechal jsem si knížku od něj nadělit k Vánocům. Ježíškova volba padla na Kafku na pobřeží. Kritikou ceněný mnohovrstevnatý román s prvky detektivky, ale třeba i hororu. Děj románu se rozehrává v několika časově či místě odlišných rovinách, o nichž čtenář tak nějak tuší, že budou do sebe zapadat a jen čeká, jak k tomu dojde. Murakami soustruží jednotlivé figurky svého příběhu s obdivuhodnou precizností a svým vypravěčským uměním jim dává skutečný život. Autorovi nelze upřít, že osud jeho hrdinů, byť sebe bizarnější, mu prostě věříte.
O samotném psaní Murakami údajně prohlásil: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle - doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Po přečtení Kafky mám pocit, že tomuto výroku začínám rozumět. Kafka na pobřeží je bezesporu kvalitní literární práce, ale otázkou je, zda je to dílo, která má skutečně duši. Na mě osobně text románu působí jako profesionálně namíchaný koktejl záhad, filosofování a sexu. Koktejl postmoderní prózy s vyváženou chutí, který ale nezažene žízeň po skutečném příběhu s osobitým sdělením. Stejně jako na pořádnou žízeň přijde vhod orosené pivo na zahrádce obyčejné hospody namísto speciálně namíchaného long drinku, tak bych já jako čtenář možná uvítal pár příběhů romantického pobudy, který do svých textů dává sebe sama.
U této knihy jsem se nemohl ubránit pocitům, že veškeré tajemné a fantazijní prvky příběhu jsou jen papírová kulisa, kterou po představení kulisáci odnesou. Odkojen tolkienovským fantastičnem, kde vymyšlené světy mají delší historii než vlastní příběh, jsem byl trochu zklamán potěmkinovskou schematičností oněch „jiných dimenzí“ románu Kafka na pobřeží.
Možná však není na místě smutnit nad dílem samotným, jako spíše nad dobou a společností, pro niž je tento literární koktejl namíchán a která jej lačně hltá plnými doušky, jsa sama prosta jakékoli hlubší víry nebo přesvědčení. Čtenáři dnes možná vyhovuje, že všechny metafyzické otázky zmizí spolu se zavřením knihy.
Murakamiho kniha má naštěstí ještě jedenu linku a to linku hudební. Hudební díla různých stylů nám Murakami představuje v průběhu celého románu. Hudba je nedílnou součástí knihy a člověk má při četbě chuť nasadit si sluchátka a zaposlouchat se do zmiňovaných děl. Přiznám se, že tímto si mě Murakamiho kniha získala a chytla mě za srdce. Možná je to tím, že když jde o hudbu, přestává být Murakami manažerem, ale stává se romantickým týpkem.
10 názorů
cihlářův učeň
11. 05. 2014nuda, ani "kafku" ani recenzi jsem neměl sílu dočíst.... (před tím jsem četl od HM v klidu dvě knihy, tohle ale nešlo) myslím, že ani IQ nebude tak super jak jsou z něj připochcaný kritici
Proč někdo píše a proč to někdo čte... V Norském dřevu to vypadalo, že Murakami hledá něco podstatného. Ale nejspíš před tím spíš jen utíká a hledání markýruje, jako většina. Proud vyprávění, proud čtiva, proud spotřebního zboží... jak se mění trh, tak se mění literatura.
Pěkná recenze!
Murakami ti zordone nedluží nic. na tebe totiž pravděpodobně sere, stejně jako na vás ostatní. žijme si každý své životy. a nejmenuje se Harkui.. když už něco vypustíš o někom, kdo si s tebou utírá prdel, tak ho aspoň piš bez chyby.
@Dave Lister, snad nejde ani tak o mé literární preference, ale o zmíněné dílo, které když čtenář dočte může mít pocit, že mu autor dluží nějaké vysvětlení.
Dave Lister
12. 03. 2014kydy..postmoderní, leč kydy.
a copak teda, krom Tolkiena, shledává autor recenze přijatelným??
Zordone, i když je tohle jen velmi krátká recenze, vyhmátnuls v ní to, co mi u téhle knihy přišlo taky jako největší problém. "U této knihy jsem se nemohl ubránit pocitům, že veškeré tajemné a fantazijní prvky příběhu jsou jen papírová kulisa, kterou po představení kulisáci odnesou." S tímhle souhlasím. Mně to přišlo asi ještě horší, tedy, že to nejsou ani kulisy, ale jen vějička, kterou Murakami, zavedená značka, použil, aby se kniha líp prodávala. Vadilo mi to natolik, že jsem knihu nechal nedočtenou a už se k Murakamiho románům nikdy nevrátil. A to jsem ho dřív miloval.
Česko má trochu smůlu, myslím, že objevilo Murakamiho v době, kdy už byl tenhle spisoval v úpadku. Já jsem měl rád jeho Kroniku natahovacího ptáčka nebo Hon na divokou ovci nebo Tancuj tancuj tancuj, kde jsem mu ten mix fantaskního a realistického věřil. Ale po těchhle románech přišel Kafka na pobřeží, kde mi tatáž strategie připomínala spíš marketingové rozhodnutí.
Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil: Téma "Severská krimi". Připadá mi to často také jako mnohostránkové sdělení o ničem. Abych to uvedl na pravou míru: Nejde o přílišnou délku. Teď je tady třeba nově v povídkách na Písmák extrémně dlouhá povídka od reky "Zauermann". Přes její délku jsem ji s chutí přečetl. jsou knihy, u nichž na délce nezáleží, a jiné, u nichž jde pouze po počet znaků a mezer mezi nimi.
Myslím si osobně, že většina rádoby intelektuálních čtenářů ty knihy buď vůbec nečte, nebo je jen proletí.
Opravdu upřímně se zájmem o obsah se čtou jen "ženské romány". Jednoduché, s průhledným dějem i figurami a happy endem. Chápu to a připadá mi to čestnější, než abych dělal, že jsem bůhvíjak sečtělý a přitom moje komentáře vycházejí stejně z per kritiků. Protože na přečtení více textu stejně nemám čas.
Jistě pronikne touto hradbou tu a tam velmi dobrá kniha, která se prosadí jen svou kvalitou. I v takovém případě je ale potřeba velká obětavost nakladatele, velmi aktivní reklama a určitá společenská známost autora (Boučková).
Myslím si třeba, že autoři z venkova, nepřijatí intelektuálními skupinami z Prahy, nemají moc šanci.
Také témata podléhají módnosti. Kdo právě není módní, neprosadí se.
Hovořím tak trochu z vlastní hořké zkušenosti.
Zordone, děkuji za recenzi. I bez podrobnějšího rozboru se ti podařilo vyhmátnout podstatný pocit.
Já mám stejný dojem. Jako u řady jiných výrobků z vyšších pater Maslowovy pyramidy, i u literatury je dnes rozhodující schopnost prodat. Navíc beletrie je zboží, u něhož zákazník obtížně rozeznává užitnou hodnotu. Většina z nás pozná, jestli je autor alespoň průměrným pisatelem slohů, ale už jen malá část čtenářů má schopnosti, ale především dost času na to, aby sledovala trendy a četla těch podstatných 50-100 litearárních děl za rok, aby je byla schopná posoudit na úrovni profesora literatury.
Spoléháme se proto na názor druhých. Nejjednodušší je vzít díla, prověřená velkým anglosaským trhem. Ta už během této prověrky vykonala i velký kus cesty v marketingu. Potom už jenom stačí umístit do každého supermarketu velké papírové reklamní regály pro Browna nebo 50 odstínů a dílo se prodává jako houska na krámě.
Takto fungují (i u nás) všechny bestsellery. Bez promotion, reklamy a mohutné prodejní masáže, bez toho, aby autority řekly, že právě toto je ta dobrá kniha, se z knihy bestseller stane jen zřídka. Platí ti i pro Žítkovské bohyně? Viehwega?