Odpočívadla

Bříšky prstů opatrně setřu

prach a vrásky ze Tvé kůže.

Zlehka dýchnu do uhlíků

Jen trochu,

aby zazářily, ale nevzplály.

Vím, že nesmí a nemohou.

 

Dvě dlouhé Cesty a na nich zastávky.

Dálniční odpočívadla k nadechnutí

vesmírně modré mlhy,

která voní po mateřídoušce

a po Tvém těle.

 

Moc mluvím, vím.

Položíš ukazováček na má pootevřená ústa

a já polknu slova,

která by tolik chtěla ožít.

Znovu a znovu,

tisíckrát.

 

Napiji se z Tvých očí a z úsměvu,

který Ti hraje na rtech

a s rozbušeným srdcem

se znovu uložím ke spánku.

K bdění na své Cestě.

Ve víře v probuzení

na příštím odpočívadle.

---