Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepohlazená
Autor
Impresse
~~„Asi jsem zabloudila, pane“ – vybalancovala na poslední chvíli svůj zlomený hlas.
Sama na konci světa.
Používá výhradně lidskou navigaci.
Pán s kosou vypadal klidně, mile jako hodný skřítek z pohádky, utěšitelsky jako jistota dobrého konce, jako teplo domova a jako tisíc dalších kýčovitých věcí, které ale, sakra, fungují.
„Ale nezabloudila, není tu konec světa, kam jedete?
Z Brna?“
usmála se, dálky voní Brnem…z dálky voním Brnem.
Až do Českého ráje.
„Vraťte se na tu velkou křižovatku, tudy by se Vám jelo špatně. A dlouho tam čekejte, opravdu dlouho…až vůbec, ale opravdu vůbec nic nepojede…je čas, moc nehod už tu bylo, nespěchejte.“
Takhle krásně jí ukázal cestu, přesně tak, jak to v tu chvíli opravdu potřebovala. Ztracená… na svém prvním velkém výletě do světa bez muže…jen kolo v autě a v košíku pes.
Na křižovatce čekala opravdu dlouho, ale byl přece čas…
A zase jí na chvíli vůbec nevadilo, že ani to kolo nemá o co opřít...
6 názorů
jsem trochu zklamanej z konce. čekal jsem víc. líbí se mi ta zápletka s čekáním na křižovatce - to ti opravdu někdo říkal, že jo?
rozhodně je to příjemný zpestření po všech těch miniaturách, který mi přišly už dlouho pořád stejný.
Zvláštní textík. Tu a tam mě sice některá slova či formulace zarazí, ale celkově v něm jakési kouzlo shledávám. Jen jedno mi vadí: Když už mám dojem, že vím, o čem to je, poslední věta mě z toho dojmu vyvede. Jako by k tomu (tedy k tomu mnou chápanému) příběhu ani nepatřila.
já se občas zastavuji sama... zcela neočekávaně uprostřed všeho toho chaozu a zmatku třeba sleduji motýla... na kole je to u mě pověstné, věčně na mě někdo čeká a jezdím zásadně poslední...:)