Klára

      Nakupovala každý den v sedm hodin ráno v pekařství na rohu náměstí. Pokaždé chtěla půlku chleba, tři housky a tři koblihy - dvě čokoládové a jednu marmeládovou. Vše dala do proutěného košíku a odešla, aby mohla další den ve stejnou dobu znovu přijít. Dělala to tak už čtyřicet let. Od té doby, co tohle pekařství otevřeli. Měli totiž nejlepší koblihy v celém městečku.

      Vždycky ráno posnídala se svým mužem a synem. Oni pak odešli do práce a ona se starala o domácnost a čekala na ně s večeří. Jenže před sedmi lety už na večeři nepřišli. V hutích, kde pracovali, se na ně zřítil železný trám. Klára pak stejně druhý den šla do pekařství a koupila všechno tak, jako vždycky. Jen už se neusmívala.

      Pořád čekala, že se vrátí, že si jen někam odběhli. Ale když do oběda nepřišli, rozdrobila jejich snídani hladovým ptáčkům, kteří si na to za těch dlouhých sedm let zvykli a kolem poledního už čekali před jejím oknem. Povídala si s nimi. Vlastně byli jediní, s kým si pořádně povídala.

      Pokaždé ji přitom sledoval za záclonkou soused Jonáš. Byl také vdovec a Kláru měl vždycky rád. Jen se stále ještě neodvažoval udělat první krok. Viděl, jak Klára sama slábne a mizí před očima. Možná by nějaký zájem, pomoc a přátelství uvítala, ale možná by ho taky poslala do háje. A toho se až přehnaně bál.

      Jeho vnuk Martin za ním chodil každý pátek a pozoroval dědečkův zájem o Kláru, a taky to, jak se dědeček nemůže k ničemu odhodlat. Rozhodl se mu trochu pomoci. Poradil mu, aby začal tím, že začne také ráno, ve stejnou dobu jako Klára, chodit nakupovat do pekařství. Tam ji osloví, a protože mají společnou cestu, nabídne pomoc s nákupem.

      A tak se každý den začala Klára potkávat s Jonášem. Ze začátku toho moc nenamluvili, ale postupem času si k sobě našli cestu. Mluvili o všem, co je napadlo. Dokonce Klára poprvé promluvila i o mrtvém manželovi a synovi. Postupně spolu začali trávit čas i mimo ranní cestu do pekařství a zpátky.

      Po roce přišla Klára do pekařství sama, bez Jonáše. Usmála se a povídá: "Půlku chleba, DVĚ housky a DVA tvarohové šátečky, prosím."