Oddanost

   Seděla pohodlně zabořená v křesle, nohy na taburetce. Dolévala si další sklenku vodky. Nenáviděla tvrdý alkohol, ale ne všechno v životě je příjemné. V popelníku dokuřovala cigareta, dlouhý oharek prozrazoval, že na ni ani nesáhla. Zapálila od žhavého zbytečku nový kus a odložila ho do popelníku – nechala ho dožít vlastním životem. Napila se, odprskla a vzala do ruky platíčko s prášky.

   Tak on mě chce a prý mě moc miluje... Ale jeho maminka! Nedokáže zkousnout, že mám mozek, že mi prázdná hlava nekývá samočinně zepředu dozadu... Vyloupla z plata čtyři prášky. Žbluňkly do vodky.

Proč jí, sakra, není schopný odporovat? Asi by taky chtěl, abych mu visela na rtech a plnila každé jeho přání se sladkým úsměvem... brrr... Ve vodce skončilo několik dalších tabletek.

Bože, proč ho tolik miluju. Chtěla bych mu splnit každé přání. Chtěla bych být taková, jakou mě chce mít. Ale prostě to nejde – neumím to... Vhodila zbylé prášky do alkoholu, zmačkala platíčko a hodila ho na zem.

Ne, ne, nejsem zbabělec ani nějaká naivka, která nechce žít kvůli lásce – to je ale blbost! Uzavřela jsem smlouvu s tím někým nahoře, že mi pomůže, abych byla podle jeho představ. Zruším sebe a on mi dá jinou – lepší – podobu. Zamíchala prstem obsah skleničky, přilila ještě trošku vodky a naráz to vypila.

   Probudila se. Seděla u něj, měl ústa natočená k ní a něco jí říkal. Nerozuměla – zakroutila hlavou. Pohladil ji po čele.

No, ty jsi ale krásná holka! Řekni: Lóra... Lóóórrra, řekl.

Lóóra, zopakovala, Lóra, Lórrra, Lóóórra, krákala nadšeně a očima mu visela na rtech.

Ty jsi ale šikovná kráska!, zajásal, pohladil ji a dal jí pusu na zobáček. Radostně se načepýřila, projela zobáčkem barevná brka, aby se mu líbila, sedla si na jeho rameno a něžně mu okusovala ucho.