Zákon schválnosti...

Toužila jsem tě potkat znova!

Procházela jsem ulicí,

v níž jsem tě kdysi zahlédla

a doufala, že se zas objevíš.

To jsem ještě byla posedlá

(A taky dost směšná, těď už vím)

Nakonec... když jsem zjistila, 

že jsi šťastný i beze mě,

nebyla jsem smutná,

jak bych čekala...

Naopak - konečně jsem se probrala!

Běžné starosti překryly tvůj obraz

A já měla jediné přání:

"ať už ho hlavně nepotkám"

A dnes - když už touha vyhasla -

zafungoval zákon schválnosti:

Tam, kde bych tě dříve marně hledala,

         vidím vás oba...

A máte oči jen pro sebe...