Napsal sám život

   Přijíždím domů,

   už nečekám zázrak,

   snad jen trochu ještě

   věřím

   v lepší společné

   dobrodružství.

   A na ulici,

   bavíš se s bezdomovcem,

   dělíte se

   o zbytky cigaret,

   bereš mě na výlet

   do první hospody.

   Nevnímáš, že vidím

   jinak,

   nevidíš, že už znám

   i stíny lidských duší. 

   Těch slepých

   a hluchých.

   Nevkročím mezi ně,

   aspoň ne teď, 

   dnes si chci ponechat

   svůj jemný svět,

   bez sprostých slov

   a hrubých vět.

   Vidím Tě,

   vidíš Ty mě?

   Svlékám Tvá slova,

   v nich ukrývá se

   odpověď.