Slepotisky

Slepotisky

 

(adrieně šimotové)

 

I.

 

 

schoulené sochy

bez úkrytu

vyhřátých doupat

v mramoru

 

kam trpělivě

tiskly tváře

 

 

 

a za zdí

ještě nebyl svět

 

jen tupý

úder

dláta

 

 

 

II.

 

protáhly údy

okem svítání

a z klubka vzduchu

odmotaly pás

až na dno plic

 

třeskem

holubích hejn

je plesknul svět

a rozevřel jim oči

pohrabáčem slunce

 

nechaly mramor

zříceninám

a vyšly

hledat tvůrce

 

 

 

III.

 

kam jdeš?

 

do světa lidí

ze stromové kůry

 

do proříznutých

očí nebe

 

do plání

neposedných hor

 

 

 

IV.

 

odchází

do nesmírné zdi

 

do lesa

prasklin

jezer plísní

do mlhy

otlučených barev

 

 

 

večer

uslyšíš

 

ji škrábat

z druhé strany

---